Pokud jste dvacetiletou hudební dráhu Davida Stypky intenzivně nesledovali, možná vás překvapí, kolik lidí z branže se s ním znalo, s kolika z nich spolupracoval a jakou brázdu v nich zanechal. Setkání a rozhovory, chvála a obdiv, oživené okamžiky bolestného loučení - to všechno je v traileru poměrně zručně poskládáno do chytlavé vzpomínkové směsi. Na tyhle baladicko-heroické oslavy bytí navzdory stínu smrti se vždycky příjemně dívá. Jenže něco podobného by v zásadě mohlo zaznít skoro o komkoliv, kdo nežije jen na povrchu. Rovina osobnější a komplexnější, která Stypkově portrétu dodává ještě o úroveň lidštější rysy, bohužel navzdory nadstandardní stopáži v traileru nedostala patřičného prostoru. Což je škoda, protože fanouškům by nahlédnutí do vnitřních rozporů a dilemat nevadilo a možná by si odvahou zaháčkovalo diváky nové. Pokud ale recenze na Neboj, dýchej, čaruj něco vyzdvihují, je to právě tahle v traileru opomenutá rovina. Takže šup do kina, kde se dokument už víc než týden promítá.