Cival

Wes Craven je zase na místě činu. A nikdo si nemůže být jistý, jestli je to dobře, nebo se spíš schyluje k průseru. My Soul to Take se totiž roztahuje někde mezi výplní z ranku Prokletých a megahitovým Vřískotem, přičemž jen náznaky z děje tu i odkazují ke klasikám podobným Noční můře v Elm Street. Cravenův nový teen horor má ale jeden vážný problém – je teen až moc! Herci mají potíže s uhráním obyčejného úleku, obrovské kudly vypadají v jejich dlaních směšně a k pištění chybí něžnější části obsazení adekvátní tělesná výbava (vyplatilo by se půjčit si pár prsatých slečen k naporcování z lobotomických hororů Michaela Baye). My Soul to Take se sice může chlubit jakous takous energií a doufat, že kombinace videoklipového looku a 3D zabere. Jenže ani letící sanitka nepřehluší zcela sterilní dojmy, tak podobné „goyerovinám“ jako Přehlížený nebo Nenarození. Kytary z „wrestlingové“ vypalovačky Sick Puppies si můžou burácet jak chtějí, jenže z tohohle beztak nic těžkotonážního neurvou. Ale nic proti… nic proti hororům pro děti…