Že David Bowie nebyl cizincem pro svět filmu, všichni víme. Jeho první hlavní a nejspíš nejhodnotnější roli si ale často necháme uniknout. A není to neodpustitelné: Muž, který spadl na Zemi totiž není pokoukání pro každého a my, kteří jsme vzdálení jeho době vzniku i tehdejšímu společenskému pozadí, můžeme při jeho sledování tápat.

Snímek Nicolase Roega z poloviny sedmdesátých let natočený podle o dekádu starší knihy Waltera Tevise vypráví příběh o mimozemšťanovi, který se vydává na cestu za vodou, jež jeho domovské planetě zoufale chybí a hrozí, že celá jeho rodina zemře hlady a žízní. Logicky si tedy vybírá Zemi, modrou planetu, na niž přistává převlečený za jednoho z lidí. Na jednu stranu se zde díky své pokročilé technologii stává milionářem (a tajně staví přistroj na transportování vody), na druhou propadá alkoholu, drogám a sexu a jako by zapomínal na svůj cíl.

Film vypadá, jako by byl šitý na míru Davidu Bowiemu, ve skutečnosti ale vznikal pro Petera O'Toola. Ten byl sice nepochybně nesrovnatelně lepší herec než Bowie (což není žádná ostuda, když tu mluvíme o jednom z nejlepších herců vůbec), na druhou stranu zpěvákovo charisma, jeho pověst a už jen jeho vzhled extrémně vyhublého vysokého muže s ostrými rysy dělá z Bowieho nenahraditelnou součást snímku, bez níž by stěží dosáhl kultovního statusu.

Je ale paradoxní, že pro snímek nebyla použita jeho hudba, jejíž přípravě věnoval nemálo času, a nakonec ji tedy později zapracoval do svých vlastních alb. Tuhle komplikaci ale přijal s klidem a celý život se k natáčení rád vracel a byl na svou účast zřejmě vždy hrdý. Šlo ostatně o jediný jeho film, jehož propagace se aktivně účastnil.

A to přestože byl v době natáčení na deseti gramech kokainu denně a cítil se podle svých slov stejně vytržený ze života jako hrdina. Příliš netušil, co se na place děje ani kam film směřuje a text se učil vždy jen den dopředu. Sice se prý maximálně snažil uspokojit Roega v jeho požadavcích, spíš ale instinktivně než nějak konceptuálně. Tohle všechno nejspíš pomáhá dojmu, jako bychom opravdu sledovali bytost, jež je zcela ztracena ve světě, kterému nerozumí.

Muž, který spadl na Zemi je dlouhý a pomalý film postrádající veškeré atrakce vlastni sci-fi žánru. Je o tápání, ztracenosti v životě, v emocích, v sexualitě. Není vyloženě zábavné ho sledovat, ale pomalá gradace a Bowieho velmi svérázný herecký styl hraničící apatickou netečností může strhnout i při značné rozvleklosti.

Snímek se na jednu stranu jeví, jako by vystihoval atmosféru doby, předloha je však spíš Tevisovou stylizovanou autobiografií. Což se samozřejmě nutně nevylučuje a v příběhu jednoho tvora vhozeného do rušné civilizace můžeme hledat komentář celé společnosti. Samozřejmě s přesahem do dneška.