Vůči takovýmhle příběhům už jsme se naučili být víceméně imunní, takže by Sawalich musel vytáhnout opravdu pořádné trumfy. Ono se mu ze začátku celkem daří. Některé záběry vypadají nadějně a hlavní postava má našlápnuto ke správnému sympaťákovi. Všechno dobré a i ten lehce komediální nádech je prima. Jenže najednou jak když utne a kousek za druhou polovinou se Music Within přepne do klasického "rád bych vás dojal ale nemám čím" traileru, který samozřejmě zneužívá všechny klišé, na která si vzpomenete. Kdepak, žádný zázrak. Přestože Sawalich dokazuje, že nepotřebuje Colina Firtha nebo Brada Pitta, aby si získal naše sympatie, a ačkoliv vztahy v tomhle filmu vypadají přesně, jak si je každý už od přečtení synopse představuje, možná se v Music Within skrývá víc, než se zdá. Jistě, pořád to bude takové to tklivé drama, na které se zapomíná rychleji než na Transformers (ostatně je to příběh podle skutečné události, a ty na plátnech zazáří málokdy), ale nesuďme den před večerem. Nezávislárny občas překvapí.