Můj auťák Brouk, nebo-li Disneym zresuscitovaný Herbie, mě snad ani nemohl zklamat. A po zběsilém traileru ani překvapit. Protože Herbie: Fully Loaded není normální film, u něhož by se daly klasickým kritickým pravítkem přeměřovat herecké výkony nebo účinnost jednotlivých scén ve vztahu k divákovi. Ne, Angela Robinson žije ve zcela odlišném světě, kde výčet filmových kladů prostě musí začít tím, že se na plátně díky bohu ani jednou neobjevily grafické prasárničky typu fialových srdíček a hvězdiček, které jsme si tak moc oblíbili v upoutávce. V tomto ohledu se drží režisérka nečekaně zpátky a nabízí jen různorodé variace na „Lucasovskou montáž“ – s jednoznačnou převahou červeno-modro-bílých proužků nebo prolínaček oříznutých podle siluety Brouka od Volkswagenů. Střih je prostě žůžový a každou druhou minutu za ním můžete vytušit nadšený smích Robinsonové – to že trumfla střihové studio na vašem domácím počítači jí už nikdo nikdy nesebere. :-)

Šedesát milionů dolarů. Tolik dokázal Můj auťák Brouk vydělat jen v Severní Americe. Za tenhle relativně slušný úspěch můžou producenti blahořečit hlavně opět roztomilé Lindsay Lohan, pro kterou je Herbie doufejme poslední projížďkou s Disneym. Jinak jí totiž následníci mistra Walta zničí kariéru, o což ostatně bez debat usilují už ve scénáři k Broukovi. I z tak idiotské premisy, jakou je mrkající či olej vystřikující Beatle (jenž se o polední pauze povětšinou baví tím, že svůj nárazník tvaruje do podoby úsměvu), šlo vydyndat dvacetkrát lepší gagy i dialogy. Netvrdím, že jsem se (čistě vzhledem k neskutečné dětinskosti) nebavil, ale smát se Herbiemu se zhruba vyrovná chichotání na účet prvňáčka, který si na pískovišti ztratil hrabičky a teď je hledá pod maminčinou sukní. Opravdu podařené vtipy jsou suma sumárum tři, a z toho pouze jeden bych se odvážil označit i za výborně zrežírovaný (scéna se škrábajícím zrcátkem) – zbytek bych doporučil předat grémiu policejních psychologů a přestupkové komisi. Protože špatný srandista může být kdekdo, ale nasadit fórky s IQ lidského nemluvněte, navíc po lékařské „péči“ vědců na Planetě opic, a přivinout je k bujnému poprsí Lindsay Lohan, může opravdu jen velice infantilní, maximálně nesoudný anebo ve vývoji notně opožděný jedinec. Nebo hůře: Studio Disney ve své moderní éře.

Můj auťák Brouk není nejhorší film všech dob. Určité tempo mu upřít nelze (dosaďte si za „určité“ něco o chlup lepší než „katastrofální“) a letmé pročtení dialogové listiny plné těch nejohranějších frází, fráziček a megafrází (umocněných na druhou smrtelně vážným moralismem tvůrců), by předpokládalo snad definitivní úpadek dětského žánru. Ten sice padá, ale aspoň za ty bleskurychle jezdící autíčka a příjemnou dvojici Matt Dillon – Michael Keaton ho z kvalitativního septiku ještě naposledy vyhrabu.