Vím, že výběrem tohoto filmu do V.I.M budu za intelektuálního snoba, ale takový už je úděl nás shushiků ;) Král nezávisláků Jim Jarmusch netočí právě často, jeho filmy mají skromnou až spartánskou vizuální stránku, postavy vyjadřují minimum emocí, hovoří jen velmi poskrovnu a o tzv. psychologii prakticky nemůžeme mluvit, ale přesto působí takřka masivně a pokud si ho zamilujete, máte neodbytnou potřebu si jeho fláky pouštět stále dokola. Minimálně Zlomené květiny, Ghost Doga a pravděpodobně nejkultovnější ze všech kultovních filmů, Mrtvý muž, který se navzdory svému relativně nedávnému vzniku stal podkladem pro mnohé úvahy filmových vědců. A znáte to, pokud se na konci titulků neobjevují data jako 1926 nebo 1957, ofrňují nos. Mrtvý muž však zároveň zůstává divácky velmi vstřícný. Ano, spojení diváků a filmových vědců zní občas jako protimluv, ale je to tak.

Navzdory zasazení děje na Divoký západ a nezbytným žánrovým proprietám nejde o western. A v podstatě ani antiwestern. Jarmusch spíše využívá divácky vděčných kulis k rituálně-iniciační cestě z civilizace až na sám konec světa, odvaze vzít život do vlastních rukou a růstu, byť by to bylo až ve stínu smrti. Hlavní postava William Blake je maminčin mazánek, který se nechá vláčet okolnostmi a zoufale potřebuje někoho, kdo mu určí směr. Shodou okolností je to indiánský renegát Nikdo, který není doma ani mezi indiány, ani mezi bělochy, kteří mu sice dali vychování, ale zároveň ho vystavovali v kleci jako divou zvěř. Nikdo vypadá, že si cestu, na kterou Blakea směřuje, už prošel, a ten se mu ochotně vydává do rukou, aby na konci přijal identitu dávno mrtvého literáta. Možná Nikdo jen kecal – tomuhle velkohubému hastrošovi s péry na stranu aby člověk věřil – ale třeba to k něčemu bude. Někdejší mazánek se sice až do konce nenaučí kouřit, ale s Coltem už zachází jako pravý pistolník.

Pokud jste film neviděli, jistě vám výše napsaná slova budou znít divně, mnohdy nebudete vědět, jestli si z vás Jarmusch dělá vrtuli (tasení zbraní desperádů na obraz, šerifovská dvojčata) nebo to myslí vážně (scéna s mrtvým kolouškem), každopádně umí smrtelně vážné věci, hodně bizarní humor verbální i fyzický, hudbu Neila Younga a techniky jako z raného filmu (např. časté zatmívačky) namixovat to naprosto hypnotické směsi, kdy se nemůžete odtrhnout od plátna. Ústředních zbloudilců je vám rovným dílem líto, a možná byste chtěli jejich cestu zvrátit, ale zároveň se smějete s nimi i jim. Jarmusch film napěchoval cameo rolemi slavných postav, z nichž mnohé skončí velmi neslavně (u Billyho Boba Thorntona, Iggy Popa a Alfreda Moliny je to ještě v pohodě, ale u Michaela Wincotta to muselo řádně bolet), ale i tak je z jejich výkonů cítit „v tomhle bych hrál i zadarmo.“ Což vzhledem k výši rozpočtu nebyl zase až takový problém;) Výhodou filmu je, že v něm můžete vidět film s vyššími ambicemi, ale pokud zrovna tako popsané filmy programově ignorujete, můžete si užít hodně divnou... a třebas to pro zjednodušení nazvěme „černou westernovou komedii.“ Mrtvý muž u nás svého času rotoval po artových kinech – např. v Aeru patřil kdysi takřka k dennímu chlebu – a nejeden ho viděl během tradičního nezávislého amerického léta na ČT2, ale jinak ho místní distributoři DVD naprosto ignorují. Hraje v něm sice Johnny Depp, který je v posledních letech na výslunní, ale tak „divně“ a zdánlivě necharizmaticky, že se vlastně jejich obavám z finančního krachu není co divit. Čtenáři MZ však mají za ušima a ví, že pisatelé této rubriky to s nimi myslí dobře, takže za dobrým filmem půjdou světa kraj. Nebo aspoň ke klávesnici počítače, kde si ho buď objednají a nebo... však vy už si poradíte;)