Přiznám se, že jsem Jarmuschovi fandil. Dokonce ani vcelku zdrcující kritiky z Cannes mě neodradily a spíše mě jen utvrdily v tom, že alegorický zombie horor rozhodně nebude pro každého. Jenže se zdá, že cílovka tohohle filmu je ještě o něco užší, protože jsem se do ní nakonec nevešel ani já; a to jsem hodně chtěl.

Jak všichni víte, je to film o zombie apokalypse. V centru dění je trio policistů, kteří začnou velmi laxně vyšetřovat brutální vraždu, jež zahájí přehlcenost celého světa standardními, ve srovnání s jinými filmy zcela rutinními zombíky. V první polovině se poměrně staticky seznamujeme s obyvateli městečka, kteří jsou samozřejmě značně podivínští – geek na benzínce Caleb Landry Jones, dobrácký železář Danny Glover, rasistický farmář Steve Buscemi, skotská samurajka vedoucí pohřební ústav (!) v podání Tildy Swinton, velkoměstská hipsterka Selena Gomez nebo poutník a částečně i vypravěč Tom Waits. Na castingu se zjevně nešetřilo a my pozvolna a s napětím pronikáme do stále častějších podivných událostí, jež se v zapadlé obci nyní dějí.

Za přírodními zmatky stojí samozřejmě nerozumná energetická politika, jež si ve druhé polovině začne vybírat svou daň – a městečko je sužováno armádou zombií. V téhle fázi (a pro konec to platí dvojnásob) však začíná být Jarmusch až příliš doslovný a bez větší invence nám dává najevo, s čím vším na současném stavu světa nesouhlasí. Na diváka však padá nuda, jelikož už dávno chápe, že kdo je mrtvý už za života, tak prostě neumírá; jenže Jarmusch toho víc říct nechce. Přitom základní ingredience jsou bezesporu sympatické: špičkový a velmi zábavný casting; v současnosti velmi funkční odkazy na zombie horory George Romera; alegorický přesah jednotlivých postav. V pozadí však stojí filmař, který se chce za každou cenu a co nejoriginálněji vyjádřit k současné ekologické a politické situaci, jenže má tolik nápadů a témat, že je začne bez ladu a skladu házet na jednu hromadu a doufá, že z toho něco vyleze.

Zmíněná stereotypizace postav a práce s nimi mě však velmi bavila. Maloměstští policajti v podání Billa Murraye, Adama Drivera a Chloë Sevigny jednak naplňují spoustu stereotypů o amerických strážcích zákona, jednak každý z nich představuje odlišnou část zámořské společnosti, což se projevuje nejen chováním (jak by člověk čekal), ale i mírou pochopení celého příběhu, proniknutí do filmové fabule, a to se bezesporu nevidí každý den. Jarmusch místy bourá čtvrtou stěnu a dává jasně na srozuměnou, s kým sympatizuje a koho odsuzuje. Bylo by možné se probírat každou postavou zvlášť a na jejím přístupu k nečekanému problému i konečném údělu dekódovat Jarmuschův přístup k dané společenské vrstvě; na Driverově postavě je to pak vidět nejlépe.

Kolega SamVimes z TVZone tenhle kousek přirovnal k posledním podivnostem Kevina Smithe, které také těžily z jeho filmařských kontaktů, a jakkoli musela být zábava je natáčet, pro diváka to taková podívaná není. Hodina a tři čtvrtě Jarmuschovy ekologické agitky obsahuje příliš mnoho hluchých míst na to, aby pár nápadů na přelomový výsledek prostě nestačilo. A je to škoda, neboť práce s tématy nenechá nikoho na pochybách, nakolik je Jarmusch inteligentní a schopný; tentokrát to jen do sebe tak úplně nesecvaklo. Za povedený soundtrack přidám usmolený šestý bodík, ale rozpaky jsou tedy velké.