Vývoj trojrozměrné animované produkce je v prvé řadě vývojem technických možností. Možností, které ze sebe zvládnou vymáčknout počítače, které přibližují animaci realitě a filmovou řeč hranému filmu. Mravenec Z byl svého času nesmírně příjemným zjevením, protože důraz naložil na hlavní postavu. První 3D pokus animátorů z DreamWorks sice odvozuje většinu svého kouzla od své „originální“ koncepce, tedy od zasazení neurotického intelektuála do klasické pohádky pro nejmenší, ale shodou šťastných okolností mu to k výjimečnosti jednoduše stačí.

Nejdůležitější je samozřejmě obsazení hlavního truchlivce Woody Allenem. I neználek jej identifikuje po prvním monologu, vedeném z pohovky u cvokaře. Woody brojí proti systému, nesouhlasí s kolektivistickými hesly, s bezduchým mašírováním ve prospěch celého mravenčstva... co dnes už můžeme považovat za omšelou myšlenkovou konstrukci dobré poloviny 3D animáků (zvlášť po Životu brouka a Včelce), bylo v Mravenci Z víceméně neokoukané a díky upřímnosti a uvěřitelnosti Allenova projevu jednoduše svěží. Nerozdrobila jej  ještě scénkovitost (i když, fórků je požehnaně), nelpí na něm technologický balast z nových animáků, které sice pilují barvičky a obrázky, ale charaktery a jejich příběhy pod nimi praskají jako prázdné bubliny. Mravenec Z je spolu s Úžasňákovými jedničkou ve svém oboru, a minimálně proto si zaslouží připomínku. O tak hladce ubíhající zábavu se totiž od jisté doby za mořem jen a jen pokouší. Bez výsledku.

Palec nahoru i kvůli výjimečné úrovni českého dabingu, v němž si Woody i Sylvester Stallone udrželi svoje tuzemské hlasy.