Kevin Costner už dávno není takovou hvězdou, jako býval před lety. Vodní svět mu naznačil, že s penězi se musí opatrně a Postman - posel budoucnosti ho doslova nakopl mezi nohy a ukázal mu, že publikum přeci jenom nesnese úplně všechno. I když se Costner snaží dostat zpátky nahoru a poslední dobou je jeho jméno spojeno s docela kvalitními filmy, diváci stále nepřicházejí. Mr. Brooks měl toho, co tančí s vlky, vrátit zpátky na vrchol, ale nepodařilo se to. Film se sice při rozpočtu pouhých dvacet milionů zaplatil, ale zdá se, že bývalí fanoušci už o Costnera ztratili zájem. To však neznamená, že Mr. Brooks je špatný film.

Žádný uchvacující zážitek však také nečekejte. Mr. Brooks je totiž v podstatě velmi jednoduchý film. Hlavní hrdina Earl Brooks je úspěšný podnikatel, milující manžel a chápavý otec. A také „majitel“ jedné velmi nepříjemné duševní poruchy. Občas se mu totiž stává, že se znenadání objeví jeho alter ego pan Marshall. Pan Marshall je Brooksovo horší já. Já, které se baví zabíjením nevinných lidí, které si užívá malých rituálů spojených s aranžováním mrtvol a které dělá Brooksovi ze života peklo. Jednoho dnes se ti dva vydají opět na lov, ale tentokrát nevyjde všechno podle plánu. Den po zločinu se totiž v kanceláři Earla Brookse objeví muž, který se představí jako pan Smith a tvrdí, že poslední vraždu náhodou nafotil. Překvapivě však nechce za své mlčení peníze, ale chce přihlížet dalšímu Brooksovu vraždění. A aby toho nebylo málo, zkušená policajtka Atwoodová, která už dostala do basy pár sériových vrahů, zavětřila stopu. Pro pana Brookse a jeho duševního přítele Marshalla bude příštích pár dní docela zajímavých.

I když Mr. Brooks může na první pohled působit kontroverzně a lákavě, překvapivě tomu tak moc není. Režisér a scénárista Bruce A. Evans si asi načetl a nakoukal příběhy momentálně velmi populárního televizního sériového vraha Dextera a rozhodl se zkusit natočit něco podobného. Bohužel nepochopil, že největší síla seriálového Dextera tkví právě v tom, že jde o příběh na pokračování. Postava Earla Brookse nestačí ve dvou hodinách projít nějakou zajímavou a především důvěryhodnou psychologickou proměnou. Všechno se děje příliš rychle na to, aby byl divák vtažen pořádně do děje. Pan Brooks nepůsobí ani jako sympatický psychopat ani jako nebezpečný blázen a Evans zkrátka nedokázal napsat hlavní postavu tak, aby byla nějak výrazně zajímavá. I když budete chtít o hlavním antihrdinovi vědět víc, nedozvíte se to, což je velká škoda. Scénář je zkrátka pouhý průměr, ve kterém sice na první pohled všechno šlape jako hodinky, ale je to trošku nuda. Naštěstí ke konci Evans přijde s několika sympatickými zvraty (nijak originálními, ale rozhodně milými), které závěrečný dojem alespoň trochu napraví.

Co Evans nedotáhl do konce na scénáři, to mu pomáhají dohnat herci. Kevin Costner v hlavní roli bohužel díky haprujícímu scénáři není nijak úchvatný, ale jeho chladnokrevný psychopat do sebe něco má. Z jeho neosobního chování vás sice asi nijak zvlášť mrazit nebude, ale potenciál u jeho postavy rozhodně cítit je a pokud má být film Mr. Brooks doopravdy jen první částí trilogie, mohl by hlavní hrdina v dalších dílech příjemně překvapit. Potenciál tu je. Hlavní hvězdou filmu je však William Hurt v roli Marshalla. To on je tím pravým psychopatem a cynickým hajzlem, který si užívá vyděšený řev obětí a je to na něm znát v každé vteřině. Když se na plátně objeví, hned je atmosféra o poznání hutnější. Je z něj cítit živočišnost a nadšení pro to, co dělá a společné scény s chladným Costnerem jsou vrcholem filmu. Je škoda, že ti dva v tom jsou do jisté míry sami. Demi Moore není příliš dobrá herečka a její postava je jaksi mimo hlavní dění a občas trošku otravuje a Dane Cook by měl možná zauvažovat nad návratem do komediálních vod, kde mu to jde přeci jenom lépe.

Mr. Brooks je zkrátka takový průměrný film. Jsou dvě možnosti, proč to tak dopadlo. Buď jde doopravdy o první část trilogie a šlo pouze o pomalý rozjezd, nebo režisér Evans zkrátka svojí práci moc nerozumí. Komerčně film žádnou díru do světa neudělal, takže je dost možné, že žádný druhý díl nebude, což je trošku škoda, protože ten potenciál na správně drsný psychologický thriller tu byl. Přesto pokud máte v letošních letních pařácích chuť na trochu chladnějšího hrdinu, ze kterého sice nemrazí, ale ani „nehřeje u srdíčka,“ tak to klidně zkuste. I když nejspíš nepůjde o nejzásadnější thriller vašeho života, ke konci možná budete mít pocit, že za dva tři roky byste si na tu dvojku rádi zašli. Karty jsou totiž před závěrečnými titulky rozdány víc než slušně.