Co by udělal normální fanoušek hororů, kdyby se mu uprostřed lesů rozbilo auto a nejbližší motel by byl pouhé dva kilometry vzdálený? Samozřejmě by utíkal na druhou stranu a doufal, že ho cestou třeba sežere medvěd. Poloprázdné motely s podivnými správci jsou totiž nejčastější místa, kde se točí snuff. A jelikož je nedostatek herců, kteří by byli ochotni nechat se před kamerou znásilnit a umučit k smrti, musí dostat šanci amatéři. Třeba náhodně projíždějící manželský pár Amy a David. Ti ale budou pro skupinku úchylných magorů trošku větší oříšek, než původně čekali.

Motel smrti se nestydí za to, čím je. Béčkovým thrillerem, u kterého se budete hodinku a půl celkem příjemně bát, několikrát se leknete a hodinu po závěrečných titulcích si nebudete pamatovat jména hlavních postav. Stál málo peněz, umělecké ambice tvůrců byly nulové a jediné, co měl za úkol, bylo vydělat si na sebe a upozornit Ameriku na to, že maďarští Revizoři nebyli náhodný omyl a že jejich režisér Nimród Antal by se mohl uchytit v Hollywoodu minimálně jako solidní rutinér. Jednoduše – Motel smrti je blbost. Ale to neznamená, že se na něj nedá koukat.

Rozhodně ale ne kvůli scénáři. Ten je sbírkou těch největších a nejstarších klišé a vše, co k žánru patří, tady uvidíte. Nepovedené pokusy o útěk, uskakování před autem na poslední chvíli i závěrečný extrémní boj o život, ve kterém Amy s Davidem bez okolků zasazují údery pod pás. Zkrátka už jen chybělo, aby na konci hrdinové zjistili, že se jim to celé jen zdálo, nebo že jsou celou dobu mrtví. Motel smrti je film, který už jste určitě minimálně desetkrát viděli. Jen v trošku jiném prostředí a s jinými herci. Šablonovitý scénář by ho sice měl předurčovat k tomu, aby se vyhnul kinům a zakotvil v nejnižší polici okresní videopůjčovny, ale pořád je tu pár důvodů, proč mu věnovat svůj čas.

Tím prvním a největším je režisér. Nimród Antal má totiž doopravdy talent. I když jeho Revizory nepovažuji za bůhvíjak povedené dílko, technicky jsou určitě na mnohem vyšší úrovni než velká většina toho, co se v Evropě v současnosti točí. V Motelu smrti Antal předvedl, že ví, jak fungují horory. Ve správných okamžicích umí přitlačit na pilu, občas nepříjemně vyleká, umí používat ty správné děsivé zvuky a své řemeslo zkrátka ovládá mistrovsky. I když bude mít u Motelu smrti pocit, že je asi tisíc důvodů, proč byste svůj čas měli věnovat jinému filmu, díky Antalovi to celé příjemně odsýpá. Sice nijak nepřekvapuje, ale odsýpá. Navíc má Motel smrti pouhých osmdesát minut, takže velká nuda nestačí ani dorazit. Jako film, který by měl Antalův talent předvést Hollywoodu, však funguje bezchybně a já doufám, že se mu už brzy do rukou dostane něco se smysluplným scénářem.

Pochvalu si ale zaslouží i obě herecké hvězdy. Kate Beckinsale pro změnu nehraje sexy krásku v kožených přiléhavých kalhotách, ale její Amy je deprimovaná, chladná a nepříjemná ženská. Oscarový výkon to sice není, ale jako ukázka toho, že Beckinsale se dokáže uživit i bez blbě namaskovaných upírů a vlkodlaků, to bez problémů stačí. Vedle ní Luke Wilson prakticky nepřekvapuje a jen dokazuje, že jeho stylizace do sympatického chlápka, který vám kdykoliv pomůže posekat zahradu, funguje nejen v romantických komediích. Bohužel hlavní padouch se pokouší hrát jako Steve Buscemi a vůbec mu to nejde, naštěstí příliš prostoru nedostal.

Co trošku zarazí, je absence jakéhokoliv výraznějšího násilí. Film dostal sice přístupnost R, ale kdykoliv má dojít k tomu, že někdo někoho bodá, mlátí nebo jinak ubližuje, kamera se diskrétně vzdálí a nechá vše na divákově představivosti. Bohužel to nepůsobí napínavě, ale spíš jako žadonění o nižší rating. Když už chtěl Motel smrti být drsným thrillerem, měl to dotáhnout do konce.

Ve výsledku tu tedy máme takový čistý sympatický průměr. Pokud máte chuť na stokrát viděný boj o přežití a jste ochotni filmu odpustit to, že před vás bude osmdesát minut servírovat scény, o kterých už předem víte, jak dopadnou, můžete to zkusit. Je to dobře natočený film se solidními hereckými výkony, ale nad žánrovou konkurenci vyčnívá snad jen velmi stylovým ústředním hudebním motivem jakoby z pera samotného Bernarda Hermanna. Já vám ale s rozhodováním už víc nepomůžu a alibisticky dávám naprosto průměrné hodnocení. Je to na vás.