Máte chuť na válečnou jednohubku, ve které je všechno zaprášené, svým způsobem beznadějné, naoko analogové a plné třaskavých akčních scén? Pusťte si Železná srdce od Ayera. Že nemáte rádi druhou světovou a chcete něco modernějšího? Mosul NENÍ Černý jestřáb sestřelen, ale Matthew Michael Carnahan (scenárista Bergova Království a brácha slavnějšího Joe Carnahana) se svým režijním debutem za peníze producentské dvojky bratří Russoových poměrně odvážně vydává do sutin stejnojmenného íráckého města, odkud se tajemná jednotka SWAT snaží vyhnat poslední zbytky jednotek Islámského státu. 

Navzdory americkému štábu ale nečekejte tradiční dávku klišé a hladce oholených gerojů s thymolinovými úsměvy. V hlavních rolích hrají místní, do sluchátek vám zní arabština a jediným zbožím americké výroby jsou bouchačky a cigára. Carnahan vás hodí rovnou do válečné vřavy, když hlavní hrdina během pěti sekund přijde o strýčka i o iluze v přestřelce, která angažuje greengrassovsky neposednou kameru a spoustu šikovných kaskadérů. Přiznávám, že jsem první půlhodinku spokojeně sledoval roztříštěný děj plný krátkých olověných výměn a říkal si, že to ti “východňári” docela řemeslně zvládají. Šikovně si vybrali banální děj, kdy z pozice hlavního hrdiny netušíte, co se kolem vás děje, a musíte se rychle přizpůsobit situaci, a soustředí se na solidní atrakce za skromné peníze.

Jakmile jsem zjistil, že za vším stojí Carnahan ml., hleděl jsem na situaci trochu jinak, ale Mosul přesto účelně pracuje s tím, co si sám nadrobil. Postavy jsou schématické, takže se tu zbytečně nemluví a takové to pošťuchování mezi vojáky působí přirozeně navzdory tomu, že nikoho z nich moc neznáte. Důležité je, že major (Waleed Elgadi) působí charismaticky a mladý protagonista (Adam Bessa) jako utřinos, u něhož mírně váháte jestli mu máte fandit, nebo ho podezírat, že je nasazený špicl.

A jakkoliv Carnahan vše rozlouskne snad až příliš snadno (skoro by se nabízelo přirovnání k telenovele, kterou parta během bílení jednoho bytu sleduje), vlastně to v rámci béčkového rámce až tak moc nevadí. To ovšem za předpokladu, že přijmete za své, že Mosul je jenom dvouhodinovou návštěvou Mosulu skrz oči jednotky samozvaných avengerů, co neposlouchají rozkazy, šmelí zbraně a snaží se Islámského státu vše vrátit i s úroky. Carnahan se občas pokusí naznačit, že nic není černobílé, ale jakýkoliv hlubší vhled do geopolitické problematiky je spíše zbožným přáním.

Je to škoda, protože v poslední době vzniklo hned několik dokumentů i hraných seriálů, které poměrně úspěšně vybalancovaly akční řemeslo i politický komentář, u nějž tvůrčí tým Mosulu předstírá jako by neexistoval. Jeho hrdinové řeší cigarety v kapse, zásobníky v samopalech a vodu v čutoře. Za včerejškem se neohlížej a v zítřek nedoufej. Svou misi musíš splnit dnes, protože žiješ na vypůjčený čas. Komu nestačí prázdné fráze a sem tam prostřelená hlava, toho bude Mosul spíš urážet. Není tak mimo jako cannonovská béčka z osmdesátých let, ale dnešní diváci přece jenom očekávají víc i od pokleslých žánrů. 

Carnahan přitom jako režisér ukazuje, že je schopen svůj film vodit po hraně solidního řemesla a dobře poschovávat digitální krev i průstřely pod nános opravdového smetí, hořících aut a autenticky působících kulis. Fandové paintballu a Call of Duty mu budou jeho povrchní báchorku zobat z ruky a možná budou kvitovat s povděkem i tu poslední dějovou kličku. Tím nijak nenaznačuji, že jde o film pro nenáročné publikum. Zaměnitelnost postav a nedostatek dramatické klenby někdo může považovat za filmařský hřích, jiný naopak za záměr. Carnahan totiž svou jednotku odtrženou od velení prezentuje jako skupinu ke všemu odhodlaných mužů, která tuší, že smrt je tváří v tvář přesile jen otázkou času. A scénář skutečně většině z nich nedopřeje happyend. 

Přehrajte si trailer Berte, nebo nechte být, počet hvědiček u téhle víceméně zapomenutelné střílečky může oscilovat od dvou do čtyři, podle očekávání a žánrového vyhladovění. Já jsem někde uprostřed i po sprše argumentů ze strany kritičtějších kolegů. Ano, jde o relativně neinspirativní a banální výlet za neoholenými swaťáky, co nejsou svatí, ale ochota točit v původním znění pro zachování maximální autenticity podle mého prospívá bez ohledu na žánr a ambice. Carnahan se ještě má coby režisér hodně co učit, ale jako divák i recenzent jsem náchylný k tomu, abych snaživé zelenáče spíš chválil než peskoval. Navíc jsem Mosul odkoukal od začátku do konce (přestávky byly vynuceny prací, nikoliv padající hlavou) a ani chvilku jsem se nenudil. Není to nejvyšší kalibr, ale i malorážkou s trochou snahy zabijete čas. Vyložte si to každý, jak potřebujete.