Zní to prostě lacině. Sociální drama o černoších by možná bylo málo, tak ti černoši ještě musejí být homosexuálové. A po aférkách z minulých let, kdy se menšiny směrem k Hollywoodu zlověstně mračily, je to jasný oscarový námět, že? Na jednu stranu rozhodně ano, to však zároveň není přece důvod, proč by takový film neměl být natočen. Na problémy menšin je dobré upozorňovat a Moonlight to naštěstí dělá tím správným způsobem.

Lze to totiž uchopit strašlivě pateticky. Malý černý chlapec, jehož matka fetuje a prodává své tělo, je z nebezpečného prostředí zachráněn drogovým dealerem, který se ho ujme. Chlapec jménem Chiron následně vyrůstá, objevuje svou sexualitu, jež se také trochu vymyká normě, a hledá si své místo na slunci. A když ho nakonec najde, není už přece jen trochu pozdě? Ach, jaký doják z toho mohl vzniknout. Jenže Moonlight působí velmi civilně, netlačí příliš na pilu a jednotlivé epizody z Chironova života podává tak, že jim bez problémů uvěříte. Tohle je skutečný život na amerických předměstích, ne romanticky přikrášlená umělotina šustící papírem z pod rukou hollywoodských scenáristů.

Tohle totiž napsal tesař (!) a zakladatel reklamky Barry Jenkins, který před devíti lety sice natočil zapadlé melodrama Lék na melancholii, ale zkušeným filmovým harcovníkem rozhodně není. Inspirací mu byla divadelní hra V měsíčním světle vypadají černí chlapci modře, ze které převzal název i hlavní téma. A to je právě uchopené velice dobře, jelikož Chirona sledujeme celkem ve třech životních etapách (dětství, dospívání, dospělost), pokaždé ho hraje jiný herec a pokaždé se jeho osud může ubírat kamkoli.  Hlavní síla Moonlight spočívá v tom, že v dramatickém Chironově dospívání je obsaženo skutečně všechno podstatné – komplikované vztahy s rodinou i kamarády, nejistota ohledně sexu, kriminality i dalšího životního směřování.

Je jasné, že tohle se Akademii prostě musí líbit. Osm nominací na Oscara je nejspíš přehnaných a nebudete chápat, co na tomhle solidním, přesto nijak přelomovém snímku odborníci vidí. Jak trefně poznamenal Mr. Hlad, podobných filmů uvidíte každý rok ve Varech pět. Tím nejsou kvality námětu, Jenkinse i herců nijak sníženy, ale pokud se o tématiku zrovna těchto dvou menšin nějak extra nezajímáte, dostanete prostě solidně vysoustružené sociální drama.