K třicátému výročí sametové revoluce se s různými audiovizuálními díly trhá pytel, a to napříč celým rokem. Ze spolupráce časopisu Reflex a České televize se zrodil netradiční středometrážní film, který v televizi uvidíte během listopadu v rámci sametového programu; první diváci už ale mohli výsledek chytit v Karlových Varech, kde proběhla úspěšná premiéra. Sluší se říct, že za režií a realizací tohoto díla stojí náš Cival, takže je vám určitě jasné, že si nízké hodnocení nemůžu dovolit. Ano, i takhle může vypadat moje svoboda!

Výsledkem je tedy kompilace třiceti minifilmů, z nichž každý má právě jednu minutu – to bylo jediné omezení, do kterého museli tvůrci svůj příspěvek o svobodě vtlačit. Nakonec bylo osloveno zhruba 70 umělců, výsledných 30 je pak výběrem toho nejrozmanitějšího, nejzábavnějšího a samozřejmě také odvysílatelného. Pod jednotlivými filmečky jsou podepsáni třeba Václav Marhoul, bratři Cabani, Theodora Remundová, Petra Nesvačilová, Zdeněk Svěrák, Ester Geislerová, dále i Adam Forman (prasynovec Miloše Formana), divadlo VOSTO5 a množství studentů či mladých performerů.

Už zahajovací živelná koláž od Štěpána Vodrážky a následný typický výstup Petra Čtvrtníčka diváka dobře naladí a připraví půdu pro intimnější a poetičtější příspěvky, vyzdvihující přírodu a svobodu ducha. Od ostatních se pak výrazně odlišuje dílo Jana Hřebejka, v němž se jeden z našich nejznámějších režisérů záměrně staví do pozadí a dává prostor osobní zpovědi muže, jemuž byla svoboda v životě uzmuta. Počet očekávatelných mluvících hlav byste spočítali na prstech jedné ruky, a tak je výsledný tvar dostatečně rozmanitý a nezačne nudit; a když se vám něčí pojetí nelíbí, tak to tu minutu bez problémů vydržíte.

Z výše popsaného je jasné, že jakékoli hodnocení je vlastně docela absurdní. Příspěvky se od sebe liší až příliš na to, aby je kdokoli mohl hromadně zavrhnout, či naopak vychválit, však posuďte sami: na programu jsou subtilní umělecká vyjádření, biografické monology, humorné koláže, tepání do politiky, vzpomínky na Václava Havla či olympiádu v Naganu a tak dále. Je zajímavé vidět, že hned v několika úvodních příspěvcích se komentují poklesky současné politické garnitury, což na první pohled může působit tendenčně a až zbytečně aktuálně; jedná se však i o podstatné zachycení ducha doby, v níž filmaři dílo vytvářejí. Takhle prostě řada umělců a výrazných osobností chápe koncept svobody v České republice roku 2019, a to by nemělo být zapomenuto či degradováno; a možná tedy ani hodnoceno.

Finální rozmanitost je pak tou nejlepší vlastností, jakou podobné dílo může nabídnout; a s takovýmto tématem dvojnásob. Najděte si svou vlastní svobodu a vyberte si z mozaiky právě ty střípky, které vás oslovují. Za sebe můžu s čistým svědomím říct, že jsem se pobavil a pár myšlenek, které se proderou pod povrch, taky nasál. Takže v závěru spokojenost se sympatickým projektem. A kupodivu to neříkám jen proto, abych nedostal padáka.