Osobně považuji konec osmdesátých a začátek devadesátých let za nejzábavnější období kinematografie. Éra digitálních triků, které by nepůsobily směsně, teprve pomalu přicházela a tvůrci akčních scén se obešli bez počítačů a k dobrému diváckému zážitku stačil solidní režisér a skupina všehoschopných kaskadérů. Navíc se tehdy všechno dělalo tak nějak jinak. Stylověji. Zkrátka – i western mohl být totální akční jízdou a nepůsobil při tom směšně.

Christopher Cain, který nikdy předtím ani potom nenatočil víc než průměrný film, měl při natáčení Mladých pušek záviděníhodnou kliku. Dostal se mu do rukou jeden z největších příběhů divokého západu, ukecal největší herecké hvězdy své generace a hned prvním záběrem každému fanouškovy Johna Wayna jasně naznačil, že by měl opustit kino. Kdo viděl Mladé pušky, pravděpodobně nikdy nedostane z hlavy úvodní představovačku šestice hrdinů, při které bylo vypáleno víc kulek, než během celé americké invaze do Iráku. Emilio Estevez v Mladých puškách předvádí nejlepší herecký výkon své kariéry, ale ani ostatní se nenechali zahanbit. A když už nemají dost prostoru pro herectví, jsou to alespoň hodně zajímavé typy.

Westernové přestřelky ještě nikdy nebyly tak stylové a během závěrečného obléhání domu (když budete mít štěstí, možná při něm zahlédnete i Toma Cruise) Christopher Cain rozpoutá nefalšované akční inferno plné cynických hlášek, ustřelených hlav a stovek vystřílených nábojů. Do toho všeho hraje nabušený soundtrack a člověku ani nepřijde, že celou dobu vlastně fandí skupině gaunerů, kterým šéfuje psychopatický vrah. Mladé pušky jsou prostě western, který ani chvilku nenudí a i člověk, který jinak odchází od televize hned, jakmile zahlédne někoho v klobouku se bude bavit.

Je to krystalická esence stylovosti, politicky nezávadného násilí a výborné atmosféry. Od kultovního nástupu až po závěrečné vychutnání si hlavního padoucha. Tak si tu televizi sakra dneska večer zapněte, ať víte, o čem tady celou dobu mluvím.