Jen opravdová legenda mezi trailery si může dovolit zabít třetinu ze sto dvaceti sekund frajeřením na skále s přesto si vysloužit naši maximální přízeň. „Teaserovitý“ úvod vám jen připomene kouzlo Huntovy osobnosti a představí novou hi-tech hračičku, díky níž se i varování o sebedestrukci zprávy může pojmout efektně a originálně. Čtyřicet sekund jen s Cruiseovým potem a novým sestřihem... Čtyřicet sekund jako předzvěst inferna. Limp Bizkit se opřou do strun a trailer začne vyzobávat ty nejlíbivější záběry z Wooova hledáčku. Zpomalovačky střídající se v sekundových intervalech jsou mnohem víc rozžhavené než v uondaném filmu, kde Wooův éterický tance aut i rádoby fatální milostné pohledy zničily nejednoho akcechtivého diváka. Tady ale každý obraz funguje a proměňuje trailer v opravdový ohnivý balet, kde se vrtule Cruiseova těla dobře doplňují s rozevlátými pačesy – a samozřejmě jiskrami, plameny a oblaky prachu. Poznáváme dokonalou a adrenalinem napěchovanou vábničku, v níž rytmus střihu mistrně čte „bizkitovské“ variace (viz dramatická pauza a nakopnutí ukázky pomocí úderu do kotlů). Krásku hyzdí pouze lživost: Příliš mnoho Antonyho Hopkinse, příliš mnoho strhující akce, příliš mnoho nenaplněných nadějných vyhlídek v kině.