Creep je dalším zástupcem z pomalu houstnoucí řady filmů, které si tyčí za svůj cíl využít atraktivního evropsky zašedlého prostředí pro rozehrání banální, ale účelné zápletky. A zatímco minule metro posloužilo revizorům z Maďarska, dneska se v jeho útrobách prohání šílený masový vrah. A premisa zní docela jasně – uteč nebo zemřeš. Dá se tímto škodolibým poselstvím originálně vyplnit devadesát minut? Určitě. Odpověď je právě metro. Po zavíračce. Pár stěn, hluboké ticho rozříznuté jen spokojeným vrněním zářivek a trochu té úzkosti. Jenže pouze v lokalitě není ukryt celý úspěch. K válu se musí dostavit zkušený scenárista, kterým režisér Christopher Smith bohužel není.
Creep lze bez okolků rozseknout na dvě velice nesouměrné části. V té první – kratší, lepší, méně přihlouplé a relativně logické – vás Smith bude strašit vskutku vydatně. Jeho neznámý pachatel zahalený rouškou tmy to nejednou rozbalí ve velkém stylu a pomocí roztodivných vizuálních kraslic a brutálního střihu se režisérovi bezpochyby daří vyrovnat současné hororové elitě. Dvakrát se mi málem stalo, že jsem si stříkl do textilu a to nemluvě o porci ledu, která mi skončila za zátylkem.
Když se ale neúprosná časomíra přelije přes svou třicátou minutu, čeká na diváka skutečné filmové peklo. Identita vraha se naprosto hloupě odhalí a jeden si nemůže nevzpomenout, že takhle zmršenou šablonu už jednou viděl. Ano, bylo to u Jeepers Creepers. Smith jako by si přestal uvědomovat, že strach z neviděného je pro diváka stokrát horší než „strach“ z odporně nalíčeného herce, který praktikuje nehezké krvavé, velice samoúčelné, rituály. Vrhne se do toho po hlavě: Nechá zrůdu vydávat nazgúlovské skřeky, dělat fůru nelogických hovadin (kam všude má přístup a jak to všechno stíhá oběhat, to je mi vážně záhadou) a v minutě, kdy se začne řešit jeho minulost, tedy okolnosti, které ho přivedly do současného stavu, začne vám rašit pobavený úsměv na tváři. Což je u hororu problém. No a když si to ten pacholek v upoceně efektním finále tvrdě odpyká, je vám to už úplně fuk. Hlavně že je to za vámi.
Co přičíst filmu k dobru? Na zhovadilost Boogeymana nemá a na svůj útlý rozpočet vypadá překvapivě dobře. A Franka Potente na blonďato i se svou špínou za nehty a propocenými hadry si za ustání celé šaškárny zaslouží nadržený potlesk. Ale pryč už z téhle produkce a rychle zpátky do Hollywoodu.