Dokážu si celkem představit, jak moc bude pro čtenáře MovieZone lákavý polský film. A vlastně asi i pro většinu redaktorů. My, stejně jako většina z vás, máme prostě rádi Hollywood. Vypadá to však, že u našich severních sousedů jsou na tom někteří režiséři velmi podobně.

Už trailer na Město 44 celkem jasně naznačil, že u tohohle válečného příběhu z prostředí Varšavského povstání mají tvůrci zatraceně velké ambice. Vypadalo to dost zajímavě a bez přehánění hollywoodsky. A naštěstí se to zachovalo i v celovečerní podobě. Režisér Jan Komasa má v občance napsaný věk 33 let, což je dost málo na to, aby mohl být považován za klasika nebo filmařskou jistotu, ale zároveň to dává naději, že nepůjde o zaprděného veterána, který přestal trendy sledovat v roce 1993, protože dinosauři z Jurského parku na něj byli trošku moc. Komasa je mladý, dravý a má evidentně nastudované západní vzory. A nebojí se od nich opisovat.

Jeho Město 44 je totiž po audiovizuální stránce totální nářez. Beze srandy říkám, že pokud tohle stálo těch avizovaných 24 milionů zlotých, což odpovídá nějakým sedmi milionům dolarů, měl by mu okamžitě někdo dát do ruky sto mega a počkat, až natočí něco, z čeho se celý svět podělá. Tahle polská válečná epika co do velkoleposti bez problémů obstojí vedle Zachraňte vojína Ryana nebo Černý jestřáb sestřelen. Po povinně ukecaném začátku, kdy je nám ukázán obyčejný život mladých Poláků v okupované Varšavě, se totiž rozjede neskutečné peklo. Komasa nechává vybuchovat celé ulice, z nebe doslova prší vnitřnosti (bez přehánění), přestřelky v ulicích města jsou patřičně drsné a výpravné a v momentech, kdy utichnou zbraně, se tvůrci nebojí ukázat vám důsledky toho všeho pekla. Komasa navíc do snímku cpe i atraktivní záběry z pohledu samotných vojáků, občas přidělá kameru na přilbu nebo si pomůže neskutečně samoúčelnou ale efektní zpomalovačkou, která mnohdy připomíná spíš snovou scénu než boj o život. Mladý režisér natočil válečný film spíš pro fandy herní série Call of Duty než pro jejich fotry, nakonec však bude asi stejně záležet na každém, jestli ty víceméně bezdůvodné hrátky si vizuálem ocení jako přidanou hodnotu, nebo ho jejich až přehnaná efektnost naštve.

Z nebe doslova prší vnitřnosti. Bez přehánění.Kouká se na to jednoduše skvěle. Bohužel to je ale všechno. Vedle výtečných a drsných bitev, parádních efektů a nádherně natočených přestřelek, tu totiž nic moc není. Hlavně tedy chybí zajímavý příběh. Komasa vsadil na patos. Jde o film o polském povstání pro polské diváky o polských hrdinech. Papírově by tedy mělo stačit, že budou hezcí a naivní a v pekle svištících kulek a náletů se promění v odvážlivce ochotné umřít za svou zem. Naneštěstí nestačí. V tomhle směru to sice funguje, ovšem zapamatovat si z hromady hrdinů víc než čtyři prakticky nejde. A to jsou tři z nich hlavní postavy a toho čtvrtého si pamatuju jen proto, že měl brýle.

Přehrajte si trailer Mezi všemi těmi výjevy válečného pekla, násilím, zoufalstvím, ale i hrdinstvím se bohužel odehrává zoufale banální příběh jednoho mladíka, který si musí bolestně vybrat, jestli se konce války pokusí dožít po boku odvážné brunetky, nebo trošku citlivější blondýny. Jakmile se nestřílí a tvůrci se pokouší o nějakou práci s postavami, dostáváme okoukané klišé a dialogy topící se v patosu. V tom lepším případě je to nuda, v tom horším směšné. Asi tak v půlce filmu jsem si uvědomil, že mě vlastně nezajímá, co za lidi po té Varšavě pobíhá a co se s nimi stane, což dost zamrzí. Emocionální dopad je až na pár scén nulový a do nadprůměru tak Město 44 tlačí Komasova zručná režie válečných scén.

I přes celkem zásadní výtky jde o film, jemuž byste měli věnovat pozornost. Ať už proto, abyste se přesvědčili, jak velký náskok má polská kinematografie před tou Českou, nebo abyste si mohli připsat Jana Komasu na seznam mladých režisérů, jejichž kariéru stojí za to sledovat. Nepřekvapilo by mě, kdyby měl po Městu 44 plnou schránku nabídek na projekty z Hollywoodu. Zasloužil by si je.