Mělký hrob je film, který tak trochu doplatil na fakt, že Danny Boyle se proslavil až Trainspottingem, ale to vůbec neznamená, že jeho celovečerní debut je slabší. Právě naopak. Mělký hrob měl velmi malý rozpočet a Ewan McGregor nebo Christopher Eccelston byli v roce 1994 jen další neznámí britští herci. Pokud tedy budete na film koukat jako na černou komedii od tvůrce vizuálních orgií jménem Sunshine, budete stoprocentně zklamáni.

Mělký hrob je úplně jiný typ filmu. Je velmi komorní a Boyleovi stačí v podstatě tři herci a jeden dobrý nápad k tomu, aby člověka zarazil do sedačky a udržoval ho v napětí až do konce. Snad v žádném jiném filmu si totiž tvůrci s divákem tak nehrají. Boyle spolu se scénáristou Johnem Hodgem (dělali spolu již zmíněný Trainspotting, ale i Extra život a Pláž) začínají v žánru drsnější komedie o mladých bezstarostných lidech, jen aby o pár minut později změnili atmosféru a přesunuli se volně k psychologickému dramatu a v závěru už jejich film připomíná čistokrevný thriller s náběhem až do hororu. A člověk jim na to všechno skočí. Obyčejně tyhle žánrové experimenty dopadají mizerně, protože buď je ve filmu příliš mnoho humoru nebo se to celé bere až moc vážně, ale Mělký hrob se nepokouší žánry kombinovat, on se vyvíjí.

Při jeho sledování možná ani nepostřehnete, jak rychle a „čistě“ se podařilo režisérovi změnit vám výraz na tváři. Ze začátku se budete smát Alexovým drsným vtípkům na adresu zrzavého hňupa, který se pokoušel k hrdinům nastěhovat, ale ke konci už budete zarývat nehty do gauče a otírat si zpocené čelo. Kdyby však ve filmu nebyli takoví herci, jací jsou, nejspíš by Mělký hrob nebyl zdaleka tak působivý. Proměna Christophera Eccelstona ze zamlklého účetního do psychopatického magora je naprosto přirozená a úžasně mrazivá. Během několika dní se z nejlepších přátel stávají soupeři ve hře, která nemá žádná pravidla a i když budete možná některé hrdiny nenávidět za to, co dělají, rozhodně je budete chápat. A to je na tom možná to nejděsivější.