Asi se raději nebudu ptát českých čtenářů, kolik znají slovenských filmů. Sám bych se k tomu číslu radši nepřiznával, ale když bych napsal, že pro spoustu Čechů slovenská kinematografie začíná a končí u Obchodu na korze, asi bych moc daleko nebyl. Takže budu naivně doufat, že po tomhle VIM se to alespoň u někoho změní. Naši dnes už sousedé totiž uměli točit hodně dobré kousky, o kterých se u nás povážlivě málo mluví. 

Měděná věž je film o nadčasových tématech. Film o kamarádství, horách, dobrodružství a o lásce. A především o svobodě. Ačkoliv vznikla v sedmdesátých letech, kdy československá společnost musela uvykat staronovým pořádkům, když sem přijela bratrská pomoc ze Sovětského svazu, hrdinové Měděné věže jakoby tohle vůbec neřešili. Žijí daleko od všech obyčejných lidí, obyčejných problémů a starostí. Jen v divočině, kde jsou odkázáni sami na sebe a jeden na druhého. Občas jim tuhle idylku naruší pár lidí, kteří se na jejich chatu přijedou kochat Tatrami, občas sympatické turistky snadno podléhající chlapskému šarmu horalů a sem tam šéf celní správy, který moc dobře ví, že si hrdinové přivydělávají ne úplně legálním transportem zboží z Polska, ale protože pašují boty nebo chlast, nechává to být. Jenže s příchodem Sašky se všechno mění. 

Ale bacha, tady nejde o ten typ filmu, kde žena zničí staré kamarádství, ačkoliv úžasná Emília Vašáryová by to asi zvládla velmi jednoduše. Na milostný trojúhelník, nebo v tomhle případě třeba i čtyřúhelník, nedojde. Saška tu není za špatný cizí element rozvracející kamarádství, paradoxně spíš naopak. Jen nechtěně probouzí žárlivost, strach a nejistoty. A když pak dojde k jednomu poměrně nečekanému zvratu, právě díky ní se ještě víc zvětšuje síla přátelství trojice horalů, kteří by pro sebe udělali téměř všechno. Ať už by to mělo být porušování zákona, nebo stěhování harmonia do vysokohorské chaty. 

Martin Hollý tu s pomocí skvělých herců vypráví krásný a jednoduchý příběh o lidských vztazích, ale také o tom, že se v horách dá schovávat před světem, avšak ne před vlastním svědomím. Nádherné záběry slovenské přírody vyvolávají pocit, jakoby se Měděná věž odehrávala kdesi daleko od problémů zbytku světa. A návraty dolů do údolí a mezi lidi dostávají obvykle velmi nepříjemnou pachuť něčeho skoro až nevhodného. Něčeho, v čem Pirin, R a Valér už nedokážou žít, protože patří do jiného světa.