Sportovní dramata. Má je rád táta, máma i Franta od vedle. :) Ty všechny dneska zklamu, protože Two for the Money není o sportu, v tomhle případě o americkém fotbale. Díkybohu, chce se mi zvolat, protože úvodní pětiminutovka, která vám názorně vysvětlí, co všechno byste neměli dělat s kolenem, je natočena velmi unyle a jestli něco D.J. Carusovi nejde, jsou to sportovní záběry. Fotbalisti vypadali jako by pobíhali v nějaké sokolovně a... prostě to nebylo ono.

Náš hlavní hrdina, Brandon Lang, se naštěstí během několika okamžiků těžce zraní a musí přesedlat ze špičkového záložníka na ubohou kancelářskou krysu. Je zábavné jak si s vámi život během šesti let umí pohrát. Každý má svojí osudovou sinusoidu, každý je jednou dole a jindy zas nahoře. Brandon měl to štěstí, že si ho na vrcholu všimnul sázkařský magnát Walter Abrams a vytáhnul ho z kancelářské buňky dvakrát dva metry, aby mu věnoval celé jedno patro ve svojí firmě. Brandon tak přestává lepit na nástěnku zamítací dopisy od sportovní asociace a směruje svojí bárku jinam... konec s fotbalem, teď začneme s předvídáním výsledků.

A tak se Brandon dostává do velkého byznys kolotoče, který se vznešeně nazývá sportovní poradenství. Vymění kolo za Mercedes, v kanceláři má vlastní posilovnu a protože ho šéf má hodně rád, dovolí mu přeskočit pár nižších šarží. Chtělo by se říct, že Brandon je "the man", ale není to pravda... aby mohl vnutit vaší babičce sázku jejího života, musí se z něho stát někdo jiný... John Anthony, chlápek co má miliony, ale v kapse má plán na přesun do klubu miliardářů.

Tenhle poněkud rozsáhlejší úvod jste si zcela jistě zasloužili, protože bylo nutné hodit zběhlejším čtenářům návnadu. Odbýt obsah prostým sdělením o tom, že se ve světě sportovního sázení točí velké peníze, by bylo výkřikem do tmy. U nás tenhle systém nefunguje tak komplexně jako v Americe (což je ironie, když si vezmeme v kolika státech je tam sázení zakázáno) a když jdete do Tipsportu, většinou jste vybaveni jen ústřižkem z novin a vlastní analýzou. Americký model je úplně jinde a sestává z maníků v nablýskaných fárech a dobře střižených oblecích, kteří by vám do hlavy vykecali díru a pak do ní nadrolili svůj harvardský diplom z psychologie.

Náš hlavní hrdina nic takového nemá, ale není těžké uvěřit jeho přerodu (hláška "o šest let později" docela pomáhá ;), ostatně Matthew Conaughey má přesně ten laserový pohled a charisma, aby vás stáhnul o padesát tisíc dolarů, které jistojistě znásobíte alespoň desetkrát. Jeho šéf Al Pacino má nádhernou ženu, své dceři dává k narozeninám slona a je to pan herec, takže umí na povel předstírat infarkt. Prostě miláček. ;)

Jestli vám všechno tohle připomíná jistý film s Charlie Sheenem a Michaelem Douglasem a hrozně vás to překvapuje, pak jste zřejmě nečetli Civalův popisek u traileru. Veškeré dějové zvraty v tomhle filmu by zvládnul po přečtení třířádkové premisy napsat i absolvent průmyslovky (ten by do něj ale nenapasoval tolik slepých uliček)... jenže co chcete od Davida Gilroye, který napsal scénář k Supermanovi, ve kterém Lexe Luthora ovládnou mimozemšťané. Zřejmě potřeboval někam obsadit svou ženu, René Russo, která si ve finále zahrála manželku Al Pacina. A nutno dodat, že odvedla mnohem lepší práci než Gilroy, protože jestli na něčem tenhle příběh o vzestupu, pádu a vystřízlivění stojí, pak rozhodně na výkonech herců. Conaughey se občas ždíme až moc, což v kombinaci s Pacinovým stylem nahrává pocitu, že občas kloužou herecké výkony až do patetické křeče... star-power těhle dvou je ale naštěstí natolik slušná, že ono balancování na hraně divákovy trpělivosti vždy ustojí. Svůj kus koláče si utrhnul i Jeremy Piven a Armand Assante, i když se jen mihli kolem... zvlášť Assanteho bych v takhle vysokoprofilovém snímku nečekal, jeho obsazení jsem pochopil až ve chvíli, kdy udělal něco, co by jiný slušný herec před kamerou nikdy neudělal.

To byl zároveň jeden z mála okamžiků celého filmu, který mě zastihl nepřipraveného. D.J. Caruso jako by ani neměl náladu diváka nachytat... Diktuje si svůj poklidný televizní styl (což u dramatu naštěstí zas tak moc neirituje), nechává hrdiny proplouvat stále stejnými kancelářemi a natahuje stopáž na neúprosné dvě hodiny. A tenhle dlouhý štrůdl, který musíte spořádat je cukrován jen velmi střídmě, jemnými epizodkami, které nenáročný divák možná nazve hereckou etudou. Nevím... možná mi trochu cukly koutky, když Pacino vysvětlovat Conaugheymu, jak říkat správně "fuck", nebo jsem cítil jemné mrazení, ve chvíli kdy Brandon Lang zahazoval svojí identitu, ale to zkrátka nestačí. Chci od filmu, aby mě přetáhnul přes nos. Tohle bylo jakési nesmělé poklepání na rameno, které mnohdy postřehnete až při druhém pokusu. Two for the Money jen vypadá jako Wall Street, jeho promyšlenost je mu však na hony vzdálena. Horko těžko si budete vysvětlovat motivace některých postav a dějové zvraty (třeba to PROČ najednou hlavní hrdina přišel o svůj talent). Absence příběhové logiky pak nahrává jedné velké ironii - film který se točí kolem předpovědi výsledků je sám dokonale průhledný... ve druhé minutě si můžete vsadit milion na závěrečnou pointu a věřte mi, že neprohrajete. Tyhle zásadní chyby se pak ještě znásobí, pokud vás sportovní sázení a celý ten humbuk okolo neosloví. V tu chvíli máte jen minimální šanci dokoukat tenhle film do konce.

Chcete ještě jednu zaručenou radu, tentokrát úplně zadarmo, bez desátků a dalších nepříjemností? Zapomeňte na tenhle film a mrkněte znovu na Wall Street. Pocit dejá vu budete mít úplně stejný, ale za dvě hodinky svojí pozornosti dostanete mnohem, mnohem víc. Tentokrát se vážně vyplatí jít na jistotu a sázet na favority.