Točit úplně jiné filmy než ostatní, to zase není taková hračka. Spike Jonze měl ale to štěstí, že pracoval s Charlie Kaufmanem, což je pro dosažení takového výsledku celkem slušný základ. A pak už to šlo příjemnou setrvačností až k dnešnímu Maxovi, který je režisérovým dosud největším filmem – a přichází se představit už podruhé. Původně jsem chtěl napsat, že Spike Jonze zařadil v novém traileru pocitovou zpátečku a omezil se na troušení glos velkých chlapíků v pohádkovém prostředí, ale to jsem si nevšiml, že nejsme v rámci audiovizuálního obžerství ještě ani v polovině. Právě po tomhle pomyslném předělu se totiž rozjíždí klasická obrazově-hudební montáž, která náladou naprosto přesně a dokonale vystihuje „další film Spikea Jonzeho“. Dojímá a je zatraceně líbivá a roztomilá. Ano, je s podivem, že to slyšíte právě od nás, ale dá se to vysvětlit naprosto jednoduše - ač má naše redakce základy v cynickém rýpání a takřka démonickém plivání na všechno zlé, jednou za čas to musí vyvážit nějaká „sluníčková melancholie“, což je čirou náhodou přesně tenhle případ v krystalické podobě (ale na čas si s tím dojímáním zase dáme oraz!). Pozitivní nálady Nekonečného příběhu prýští z Maxe všemi póry, neohrabaní chlupáčci pak působí jako ideální nástroj do tulící nálady v každém záběru se odráží touha být zase chvíli dítětem a propadat takovým příběhů s bezelstnou upřímností. Pokud to na vás taky dolehlo, nebraňte se tomu a klidně tam těch pět nasázejte.
