Publikum série Matrix je rozděleno na více méně dvě skupiny, které si nemohou přijít na jméno. Pro jedny je Reloaded a Revolutions dvojfilmem roku 2003, pro druhé ústup z pozic vytyčených prvním dílem. Zatímco si početně menší skupina libuje v tom, jak jsou dialogy nosné a „vše v nich souvisí se vším“, kontrují jiní, že více blábolů a nesmyslně kryptických dialogů v hollywoodském mainstreamu již dlouho nebylo. Podobně sporným je vývoj postav a příběhu, akce, triky, výkony herců - výčet položek by mohl pokračovat ještě dlouho. Zkrátka, Reloaded a Revolutions by rády byly "něčím víc než jen filmem," ale ve své podstatě jde jen "o trochu lepší komercí." Revolutions to ve většině případů schytala naplno a její hodnocení je ještě nižší než u Reloaded, kde Architekt špikoval svou řeč slovy jako "ergo" nebo "concordantly".Trojka podle některých ještě více upomíná na to, že sága, jíž producent Joel Silver od začátku natáčení Reloaded prezentoval jako dopředu promyšlenou trilogii, která byla na papíře dřív než padla klapka prvního Matrixu, je ve skutečnosti 1+2. Přičemž položka 2 vznikla z čistě racionálního důvodu přispořit nějakou tu libru na důchod.

Přiznávám, rozjezd Revolutions mi i po několikáté projekci připadá trochu rozpačitý, protože navázání na Reloaded není úplně bezešvé, některé méně důležité vedlejší postavy přišly dost zkrátka (od v Reloaded slibně exponované Persephony jsem očekával víc) a Vědma, kterou už nehraje Gloria Foster postrádá potřebný šmrnc a šibalství. Ale tím jsou mé výtky vyčerpány a na řadu přicházejí nehrané divácké orgazmy – dialogy jsou alespoň pro mě naprosto srozumitelné a baví mě jak zkomornělá mesiášská linie, tak dodnes bravurní válečné scény, které jsou snem každého fanouška sci-fi a anime. Miluji závěrečný super burly brawl a přestřelku ve vzduchoprázdnu hlavou dolů, kterou považuji za vrchol akčně/riggingového umění té doby a vědoucí připomenutí nejlepší akční scény roku 1999 v mramorové hale.

Oceňuji to, že se Wachowští rozhodli narušit unisexovou ikoničnost Keanu Reevese a v závěru si musí sáhnout opravdu hluboko na dno, a stejně tak mě baví, jak se jednotlivé díly Matrixu vyvracejí, aby dospěly k (pro mě) zajímavé syntéze. Což je příjemné narušení stereotypu sequelů, kdy se ve většině případů dělají na minulost jen jemné narážky, natož aby se rozvíjel nějaký koncept. Matrix je pro mě nejkomplexnější trilogie (ano, víc než Pán prstenů). Vím, že žádný z dílů trilogie není bez chyb. Ale to, co mi bylo v Revolutions bratry Wachowskými nabídnuto, mi připadá jako důstojné, elegantní, vkusné a jak intelektuálně, tak emocionálně chytlavé zakončení, které dodnes vzbuzuje mnohé rozhořčené diskuze. Díky alespoň za to. Není totiž nic horšího, než když film nevzbudí ani odmítavé reakce a každý jej naprosto ignoruje. Vím, že ty, kdo to vidí jinak, na matrixovou víru nepřesvědčím. Ale alespoň jste si mě přečetli. Thanx :-)

P.S. Nevím jak vy, jdu si pustit skladbu Navras z příslušného soundtracku, kde spolu svádí urputný hudební boj Don Davis a Juno Reactor.