Mámy na tahu ve finále nebyly tak hrozné, jak jsem se obával, a s dvojkou vlastně nemám problém. Zatím totiž vypadá jako stejně průměrná oddechovka, u níž docela chápu, že si našla diváckou základnu. Jistě, zdejší hrdinky nejsou nějak úchvatné nebo extrémně zábavné. V porovnání s partou z Krotitelek duchů nebo Holek na tahu (těch letošních se Scarlett) se však jedná o sympatické trio, které má jasně pochopitelné trable a řeší je jasně pochopitelnými kalbami. V jednoduchosti je prostě síla a druhý díl očividně pojede na jistotu. A přestože se do kina rozhodně nehrnu, až budu za rok hledat komedii na sobotní odpoledne, klidně si tuhle rozjívenou bandu připomenu.
