Na první zhlédnutí mi to připadalo až nečekaně fajn. Na druhé už tolik ne. V čem je problém? Máš někoho doma má pěkné barvičky, tvůrci dost pravděpodobně správně uchopili slasherovou šablonu a přitom ji dovedou aktualizovat tak, že funguje i v jednadvacátém století (3D tiskárna na masky není špatný nápad) a těch pár naznačených vražd vypadá docela efektně. Jenomže v tom je ta potíž, jsou tu spíš náznaky než cokoliv jiného. Máš někoho doma s velkou pravděpodobností nebude extra chytrý film a nikdo to po něm ani nechce, ale o to víc by se filmaři měli pokoušet prodat právě ty hororové, krvavé a zabíjecí scény. Přitom jich však ukážou jen zoufale málo a to bloumání po hezky nasvícené škole a kukuřičném poli prostě dobrý horor neudělají. Na Máš někoho doma dohlíží z producentské pozice pár dost šikovných lidí, tak věřím, že si tohle pohlídají a jednoduše nechtějí ukázat to nejlepší a nejkrvavější. A že na nás Netflix nehodlá poslat další nudný horor, ve kterém se akorát vsadilo na pořád populární koncept, ale všechno zajímavé se z něj vykastrovalo.