Martin Scorsese, jeden z nejvěhlasnějších režisérů současnosti, v Hugovi konečně vykřičel do světa svoji lásku k filmu. Ne že by zarytí filmoví fandové dávno nevěděli o jeho zájmu o historii kinematografie, neocenitelné práci v zachovávání starých klasik a schopnosti zlikvidovat Quentina Tarantina v libovolném filmovém kvízu. Jenže až nyní se "obyčejný" divák dozvídá, že ten pán, co natočil kupu legendárních gangsterek (a řadu dalších skvostů), uctívá počátky svého řemesla jako málokdo v oboru.

Teprve s Hugem se Scorsese spouští přímo do jámy lvové a nahrazuje svoje drobné pocty zapomenutým filmům jednou velikou, která stojí v centru jeho příběhu. Premiéra Huga je ale i ideální příležitostí k tomu si připomenout, jak moc vážně to Scorsese s filmem myslí: Jistě, k tomuhle tématu se dají najít desítky let důkazů, nic je ale neshrnuje lépe, než čtyřhodinový dokument s výmluvným názvem Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem.

Scorseseho velké ohlédnutí za filmařskými inspiracemi z "dávných" dob je na světě už 17 let. I dnes jde ale o stoprocentně aktuální analýzu klasického Hollywoodu, která se místo přísně didaktických drah vydává mnohem šikovnější cestičkou. Scorsese v ní totiž vzpomíná pouze na filmy, které ovlivnily jeho samého. A až na pár výjimek tedy rozebírá díla od počátků němého filmu až ke sklonku šedesátých let, kdy do filmové historie zasáhl on sám.

Komentuje přitom vývoj tří nejvýraznějších žánrů tehdejší doby (western, gangsterka, muzikál), vytyčuje tři hlavní typy režisérů (první se věnují iluzím, druzí skrytým zprávám a třetí rýpání do neduhů společnosti), a především připomíná spousty dnes již zapomenutých filmů, které kinematografii mnohdy poznamenaly víc, než ty neprovařenější archivní kousky. A i když to takhle může znít kapku nebezpečně, jde o nesmírně zajímavý výlet do filmových dějin, u kterého se žádný alespoň trochu odhodlaný divák nemůže začít nudit.

Scorsese ze sebe totiž doluje jednu fascinující informaci za druhou, přihazuje vzácné rozhovory se zesnulými velikány filmu, a mezitím vás ještě stíhá nabudit k tomu, abyste si ten či onen pozapomenutý flák okamžitě sehnali. Pojí se s tím samozřejmě řada nekompromisního spoilerování. Pokud si ale pár vytipovaných filmů nakoukáte dopředu (mezi povinné kusy patří třeba Fordovo Přepadení, Smrtelný hřích nebo Zátah na Jižní ulici), strávíte pohodově ubíhajících 225 minut jen a jen ve slastné agónii.

Je Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem nejlepším dokumentem, jaký vznikl na téma: "Kudy se Hollywood dopracoval k filmům, jež dnešní diváci dobře znají"? Mnoho lidí vám bude tvrdit, že ano. Smyslem tohohle V.I.M.ka je pak především naznačit, že se tázané osoby vůbec nemusí mýlit...