Samozřejmě vím, že 96 hodin numero 2 a 3 stály za pytel. Chuti na akčního Neesona mě to ale nezbavilo. Spíš naopak. Když nevytáhne bouchačku, cítím to jako marnění potenciálem. Když má šediny, a přitom si nezapálí doutník ve stylu šéfa A-Teamu, přijde mi to až příliš úzkoprsé. A když telefonuje a nevyhrožuje při tom chlápkovi na druhé straně drátu, že má určitou sadu schopností a tu se nebude bát použít, může se dostavit lítost, že akční geroj nejede naplno. To je ale nadsázka - mnohem mrzutější je skutečnost, že servírovaný matroš ničím nenadchne a působí až příliš obyčejně. Znalci americké politiky si všimnou faktických detailů, diváci Všech prezidentových mužů nové podoby postavy Dustina Hoffmana a zbytek? Tomu bude možná stačit uvedení až v televizi dávno poté, co vychladnou košilaté vtípky o přezdívce Neesonovy postavy Hluboké hrdlo.