O FILMU
Obyčejné příběhy o lidech a jejich vzájemných vztazích byly vždycky základním kamenem pro vyprávění příběhů. Ve filmu to samozřejmě není jinak, a tak vedle vybuchujících autobusů, meziplanetárních konfliktů a destrukce světa občas vzniknou i filmy, ve kterých lidé spolu jenom mluví. Většina z nich si je podobná jako vejce vejci a v podstatě jde o variace na jedno a to samé téma s minimálním obměňováním (zdravíme Honzu Hřebejka). Na první pohled bude podobným filmem i Margaret. Příběh mladé dívky Lisy, která se štěstím přežila tragickou nehodu autobusu a nyní se vrací do obyčejného života. Ten nebude v žádném případě snadný a emocionálně zničená Lisa začíná psychicky ubližovat každému, kdo ji má rád. Bylo by jednoduché předem odepsat Margaret jako další zbytečný film, ve kterém se budou všichni hádat, aby se na konci buď usmířili, nebo někdo spáchal sebevraždu. Možná to tak třeba nakonec i bude, ale jsou tu věci, které naznačují, že Margaret by mohl být film, které do škatulky ubulených rodinných dramat nebude příliš pasovat. Jméno Kennetha Lonergana asi nikomu moc neřekne, ale jeho režijní debut You Can Count on Me se na IMDB může chlubit zatraceně vysokým hodnocením. Možná právě proto se Lonerganovi podařilo do filmu ukecat takové množství skvělých herců. A nechce se mi věřit, že by všichni dohromady měli tak mizerný vkus na scénáře. Hranice mezi trapným kýčem a emocionálně nabušeným příběhem byla vždycky velice tenká. Doufejme tedy, že Lonergan dokáže svůj film vybalancovat tak, aby se za něj hvězdná herecká sestava nemusela stydět. A my v kině neusnuli.