Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Marečku, podejte mi pero! | 1976
csfd  imdb
US premiéra: nestanovena
CZ premiéra: nestanovena
režie: Oldřich Lipský
hrají: Jiří Sovák, Jiří Schmitzer, Míla Myslíková, Iva Janžurová, Josef Abrhám

Marečku, podejte mi pero!: V.I.M.


ikona
Cival
jiří sovákladislav smoljakzdeněk svěrák
Nejnahláškovanější český film všech dob! 

S tebou mě baví svět jako veselohra století? Pche! Těm nejlepším svěrákovinám nesahá ani po pás. A na Marečku, podejte mi pero ze své horské chaty ani nedohlédne.

Ono totiž lze udělat i bláznivou komedii chytře, ba na hranici geniality. Bez pitvoření, skotačení, Heleny Vondráčkové a posraných miminek. Stačí mít buňky na tu správnou kombinaci slov. Umět to, čemu se dneska tak moderně říká hlášky a co pánové Svěrák a Smoljak dovedli tak nenásilně prodchnout každým dialogem.

Původně jsem chtěl oslavný V.I.M. text zkomponovat jen z památných citátů, ale vypsání těch nejdůležitějších by zabralo hodiny. Mareček je slovní humorem doslova přeplněný – za Hliníkem z Humpolce, za Hujerovic „metelesku blesku“ a malými pozornostmi ze zahrádky, jsou pořád stovky památných vět a výkřiků, ládovaných do uší buď cholerickým Jiřím Sovákem, nebo jeho rázovitými spolužáky. Jeden mlčí jako Dudek, druhý cituje nejslavnější literáty ze století páry, třetí se culí u výkladu slova hrdobec, čtvrtá svádí své spolužáky a pláče vždy, když dostane nabídku na rande na hřbitově. A pak jsou tu Šlajs a Tuček (neboli Mareček a Hustoles), které by z první lavice nevytlačil ani tajfun, comicsově stylizovaný Zdeněk Srstka a samozřejmě věčný hujer Hujer, jehož rodina si ráda dává dostaveníčko přímo na rodinných schůzkách.

Ano, nerozebírám tu precizní vedení dialogů, bezchybné herce ani celkově absurdní (ale vždy vděčné) roubování študáckých trampot na neurotické životy čtyřicátníků a padesátníků. Marečka každý viděl, k připomenutí jeho geniality prostě stačí odříkat, co se v něm děje, protože každá druhá scéna je klasikou a každou první vám alespoň jednou za život někdo přehrál přímo do obličeje – ať při obtahování pětikoruny, oznámení, že máte úhel Beta („No to nemám!“) nebo otvírání okna (a piva). Marečku, podejte mi pero nestárne, naopak každý jeho moment zraje a dál nabírá na vůni - a nebude to jenom tím, že kreatury za katedrou se za ty roky typově příliš nezměnily.

Zajímalo by mě jestli se ještě někdy dočkáme tak šťavnaté exkurze mezi české školní lavice. Já vím, byl by to zázrak. A v ty se v době, kdy ta dráha taky něco stojí, příliš nevěří...

© copyright 2000 - 2022.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace