Manželé Stodolovi jsou jedni z nejznámějších českých sériových vrahů, kteří mají na svědomí životy osmi lidí. S přihlédnutím ke true crime sériím, které jsou v posledních letech v rámci audiovizuální tvorby stále na vzestupu, byly na místě obavy, jestli za snímkem o této odporné dvojici nestojí laciná snaha se na tomto vzestupu přiživit. Stodolovi totiž poskytují bezpochyby lákavý materiál ke zkoumání pro zločinu chtivé diváky, neboť se velmi významně hýbou pryč směrem od průměru k extrémům. A právě na tyto povahové extrémy se nový film Petra Hátleho a Tomáše Hrubého zaměřuje.

V odvážném dramaturgickém rozhodnutí děj skáče rovnýma nohama přímo k první vraždě. Film se vyjma několika náznaků nikterak nezabývá minulostí hlavních postav či okolnostmi jejich seznámení. Scénář neposkytuje to, na čem stojí jiné filmy či dokumenty o sériových vrazích, tedy dětství, dospívání či demonstraci potenciálního podhoubí zla, které v daném člověku je. V tomto směru režisér Petr Hátle nezapře, že jde o jeho první celovečerní film po řadě úspěšných dokumentárních snímků. I Stodolovi měli původně být dokumentem, ale snaha o přesnější vyobrazení jejich vztahu přivedla tvůrce na myšlenku celovečeráku. Paradoxně tak k bližšímu nastínění tohoto vztahu scenáristé nevyužívají obvyklé cesty jako flashbacky či vysvětlování, ale jen a pouze vlastní činy a dialogové výměny postav. Já tento nepříliš častý přístup oceňuji, ale spoustě divákům to může dát dojem, že děj začíná ukvapeně na náhodném místě a nejde dost do hloubky.

V tomto směru si scénář často vypomáhá fabulací, což opět lze ocenit, neboť tím získává na váze klíčové pouto dvou vrahů. Některé věci jsou tu smyšlené, jiné zamlčené, ale vždy za účelem hlubšího rozboru jejich aktuálního vztahu. Vůbec se tak například nedozvíme, že Stodolová se v USA živila prostitucí, případně že Stodola byl jako dítě týrán, byť by se jednalo o velmi lákavé události, které by jistě vydaly na plodné scény a u diváků často vítaný pocit „Aha, tak tím to je“. Film se ale soustředí výhradně na tady a teď. Nehledá další motivaci, zaměřuje se pouze na vzájemné působení a ovlivňování ústřední dvojice. Opět jde o neobvyklé rozhodnutí, jenž nelze hodnotit černobíle. Namísto kvantity se tak děj zaměřuje na kvalitu zkoumání jednoho aspektu.

Tím je právě pouto obou manželů. Stodolová je čím dál pestřeji vybarvena jako manipulativní bezcitná žena, v níž dřímá zlo a finance pro ní nebyly primární motivací k vraždám. Zprvu nejasné vykreslení postavy tak napříč filmem získává čím dál jasnější kontury, když nám tvůrci přiznaně předkládají analýzu zla v člověku, které je bez příčiny. Víme, že je tohoto zla plná. Oproti tomu její manžel působí pouze jako prázdná schránka. Absolutní submise, s níž se Stodola pouští do vražd, výborně prokreslují jeho charakter, když si tuto toxickou závislost sám interpretuje jako lásku a nechává se zcela pohltit svou manželkou a jejím morálním úpadkem. Řekl bych ale, že film mohl odvážněji jít dál a zaměřit se i na jiné aspekty všech vražd. Film vždy střídá přípravu na zločin, zločin a manželské peripetie. Tato šablona se pak v průběhu filmu vyjma závěru stále opakuje, čímž se sice jde do hloubky, ale za cenu předvídatelnosti a občasného rozmělnění ústředního tématu zla.

Casting rozhodně nebyl jednoduchý, převtělit se do role bezcitných zločinců je výzva. O to víc pak vyčnívají brilantní výkony Lucie Žáčkové a Jana Hájka v hlavních rolích. Oba si podmanili své party už v Kobrách a užovkách, kde si taky zahráli manželský pár. V tomto případě jde ale jejich vzájemná dynamika do mnohem větší hloubky a oba se svých rolí zhostili skvěle. Výborná je zejména Lucie Žáčková jako bezpáteřní Dana Stodolová, která tu zdařile osciluje mezi chladnokrevnou mrchou, za jejímž výrazem se schovává bezbřehé zlo, labilní hyenou, která šíleně vyřvává na lidi okolo a miloučkou sousedkou, jež vám pomůže uvařit segedínský guláš. Z jejího výkonu až mrazí, stejně tak ze submisivního a tupého Stodoly Jana Hájka. Výborní jsou ale bez výjimky všichni zúčastnění, zejména pak starší herci ve vedlejších rolích obětí Stodolových.

Přehrajte si trailer Jejich scény jsou ty, které se nejvíce zarývají pod kůží. Film někdy zdánlivě vynechává okamžiky některých vražd a zamlčuje to podstatné, jen aby se k tomu nakonec vrátil v neskutečně mrazivém a vtahujícím závěru, z něhož ještě nějakou chvíli nebudu spát. Soustředěná režie, která sází hlavně na chladnost, sterilitu, reálné nasvícení scény či blízkost k hercům dává výborně vyniknout otřesným situacím, jichž jsme ve filmu svědky. Všední a zapomenutelný zážitek z filmu tak nehrozí. Přesto se nelze zbavit dojmu, že se z tohoto příběhu dalo vyjma prokreslení ústředního vztahu a mrazivého vyobrazení vražd vykřesat víc. Jde ale o sebevědomý počin evropského formátu, který by si minimálně pro Lvy za herecké výkony dojít měl.