Na třicet let starou komedii Přes palubu si možná pamatujete – tesař Kurt Russell se potká s protivnou zbohatlicí Goldie Hawn, která následně nešťastně ztratí paměť. Zchudlý řemeslník situace využije a paničku si za účelem domácích prací a péče o děti nastěhuje domů. Už tenkrát se jednalo o docela uhozený námět, ovšem v kontextu soudobých hollywoodských komedií se ještě o takový bizár nejednalo. V roce 2006 tenhle nápad dokonce využil korejský (!) seriál a vyrazil z toho celých šestnáct dílů. Brrr.

Doba se však posunula, a tak tu máme remake s obrácenými genderovými rolemi: tentokrát žena využívá muže. Což je sice pěkné, ale… potřebujeme to vidět? Dnes absurdita premisy bije do očí ještě výrazněji; možná i proto, že Anna Faris a Eugenio Derbez rozhodně nemají tolik charismatu jako jejich o dvě generace starší předchůdci. První jmenovaná má zřejmě zenit kariéry za sebou a mexická hvězda Derbez se sice snaží, ale prostě to nestačí. Na režijní stoličce se ocitli nějací televizní lidé se jmény Bob Fisher a Rob Greenberg, které opravdu není potřeba znát. Čili oproti klasikovi romantických komedií Garrymu Marshallovi další pokles.

Výměna pohlaví proběhla docela obstojně a amnézií postižený muž, jehož zchudlá servírka využije k domácím pracím, asi nikoho urážet nebude. Zároveň však není zdaleka tak zajímavý, jako jedna linka, kterou snímek přece jen přidal. Milionář bez paměti je totiž mexického původu, místy se proto jinak rutinní romantická komedie dotkne sociálních rovin, jež by člověk nečekal. Překvapivě hojně proto uslyšíme španělštinu z úst docela příjemných vedlejších postav. V duchu třeba Loganových parťáků můžeme podprahově vnímat jakousi vzpouru chudých (a teď i žen), na což by mohla zámořská kritika docela slyšet. Pro nás to však moc ožehavé téma není, a tak se jedná o další doplněk, který tu do kina nikoho nepřitáhne.

Vlastně mě i trochu mrzí, že si na sebe takhle neambiciózní a odfláknutý remake ve Spojených státech vydělal. Ani jednotlivé frky totiž nejsou nijak zajímavé a ty lepší z nich vyvolají maximálně letmé pousmání. Opravdu není důvod, proč by tohle měl kdokoli vidět; jestli potřebujete trochu příběhového bizáru s příjemnými tvářemi, osmdesátkami vonící originál stále poslouží mnohem lépe.