V romantických komediích se originalita moc nenosí. Diváci a nejspíš hlavně divačky zkrátka vědí, co chtějí a experimenty jsou v tomhle případě dost riskantní. Man Up žádný experiment není, přesto jde o romantickou podívanou, která se od těch klasických malinko liší. A to je dobře.

Nancy je něco přes třicet, je single a nehodlá s to nijak měnit. Ne že by to byla taková ta moderní dáma, co chce všechno zvládnout bez chlapa, dokud se neobjeví Channing Tatum, jen ji prostě randění nikdy moc nešlo, a tak se víceméně smířila s tím, že skončí sama. Shodou trochu šílených okolností ale narazí na Jacka, který se chystá na rande na slepo a Nancy si spletl s jinou dívkou. Je to náhoda, nebo osud? Na tom konec konců nezáleží, Nancy se rozhodne předstírat, že právě s ní si měl Jack vyrazit, a uvidí se, co z toho bude. A dopadne to překvapivě dobře. Ti dva si parádně rozumí, co se však stane v okamžiku, kdy Jack zjistí, že Nancy je o deset let starší, než si myslel a že to vlastně vůbec není ta dívka, se kterou měl strávit večer?

Zní to jako klišé a do značné míry to i klišé je, ale nebojte se, obrovská výhoda Man Up je v tom, že tenhle obyčejný příběh se točí okolo dvou ne úplně obyčejných postav. Jack a Nancy nejsou klasičtí hrdinové romantických komedií, mají věk na to, aby věděli, že v životě to nechodí jako ve filmech s Hughem Grantem a Sandrou Bullock, takže se od nich spíš než romantických pohledů do očí dočkáte sprostých fórů, sarkastického rýpání a bojem s vlastní nejistotou. Ti dva jsou opravdovější než běžní žánroví hrdinové a i díky tomu jim budete držet palce, když se během několika vteřin kvůli setkání s bývalou manželkou téměř zhroutí nebo když pochybují o sobě samotných.

Přehrajte si trailer Režisér Ben Palmer má za sebou drsnou komedii Přizdis*áči a i tady jde občas zbytečně za hranu a z realistické romance někdy dělá otravně vulgární řachandu, ale naštěstí těch scén s Nancyným bývalým není tolik, aby vám to nějak zásadně zkazilo zážitek.

Palmer se většinu času věnuje svým dobře napsaným hrdinům, kteří vám možná připomenou někoho z vašich známých (nebo i vás), spoléhá se na Simona Pegga, jemuž umírněnější herectví sedne, a Lake Bell, jež by si konečně zasloužila prorazit trošku výš, a nakonec z toho vyleze prostě velmi fajn podívaná. Navíc taková, jakou si užijí překvapivě hlavně ti, kdo romantice moc neholdují.