Na filmy Dona Siegela máme ve VIM doslova spadeno. Filmem Madigan u nás Siegel dosáhl magické hranice tří snímků (předtím Invaze lupičů těl a Drsný Harry, přinejmenším jeden se ještě chystá) a to znamená, že jeho režijní kvality jsou nesporné. Budiž to zaprotokolováno. Nechť o tom ví i post-Star Wars Generation. Pokud si nedokážete vybavit, kdy a kde jste se slovem Madigan setkali, přestaňte s tím.

Madigan patří k Siegelovým méně známým, ještě k tomu televizním filmům, o kterých většina každodenních uživatelů CSFD a IMDb nemá ani potuchy. Stejně tak lze těžko předpokládat, že byste se dostali ke stejnojmennému seriálu ze začátku 70. let. Až jednou Universal napadlo, že když už na DVD vrhli Zjizvenou tvář a Carlitovu cestu, není od věci zašmátrat v archivu i hlouběji. Takže když si DVD s Madiganem (která se teď povalují v mnoha prodejnách Levných knih s nizozemskými popiskami na obalu, leč českými titulky uvnitř) položíte na ta dvě výše jmenovaná, zjistíte, že mají velmi podobný font písma a úpravu obalu.

Prostě máte zaděláno na krásnou kriminálně-gangsterskou sérii. Madigana by bylo možno odsoudit za mnohé – většinou se odehrává v intérerech, kamera prakticky nezná detail a z četnosti zadních projekcí při jízdě autem vám bude brnět hlava. Pod povrchem však cítíte, že se blíží zlom jedné filmové epochy, kde už nechvalně známý Hayesův kodex pozbude mnoho ze své síly a zanedlouho se vyrojí filmy, režírované mladými, drzými a nesmlouvavými (viz Francouzská spojka). Bonnaro s Madiganem servítky zásadně nepoužívají, z hledaných desperátů klidně vymlátí duši, politická korektnost dostává na frak v každé druhé větě a sexy manželky/milenky s mohutnými přilbami natupírovaných účesů se vlní až nebezpečně současně.

Filmy kriminálního žánru z dané doby jsou prostě nezřízeně cool a chlapácké, a přitom vůbec nevadí, že nemají onen v současnosti vyžadovaný švih. Prostě ještě tak úplně neplatí "miamiviceovské" spojení "Smooth – that´s how we do it", ale minimálně zárodky už tam jsou. Jistě, Sieglovi hrdinové se velmi často zakecají a děj vázne... ale komu to vadí, však oni to zase doženou a o vyvrcholení nikdo nepřijde. Jako občana jedné středoevropské země mě těší, že Hollywood více než 30 let před Herzfeldovými 15 minutami věděl, že na záporákovi je nejdůležitější jeho jméno - a věřte tomu nebo ne, jméno Benesch, jsa ceděno přes zuby s krajním odporem, zní mnohem lépe než Emil Slovak.