Jeden z nejlepších snímků, co jsem měl příležitost na festivalovém okruhu v předminulém roce vidět se konečně dočkal širší distribuce. Už na začátku je však třeba říct, že Lurdy nejsou žádnou křesťanskou agitkou, ale seriózně uchopeným filmem, který nabízí dostatečnou interpretační svobodu, aby si každý divák mohl zaujmout své stanovisko.

Už název napovídá, že snímek je zasazen do jednoho z nejpopulárnějších míst římskokatolického světa. Století a půl od údajného mariánského zjevení žije městečko Lurdy dvojím životem. Na jedné straně působí jako jedna velká turistická atrakce, kde jsou obchody se suvenýry téměř na každém rohu a kde by se určitě prodávaly i robertky ve tvaru Panny Marie, kdyby si to jen zákazníci žádali. Naproti tomu má však toto místo bezesporu i svou sakrální rovinu v interiérech kostelů a poutních místech, které dokáží zapůsobit.

Právě sem přijíždí zájezd starých či postižených poutníků organizovaný skupinou maltézských pečovatelů. Je mezi nimi i ochrnutá žena paralyzovaná od krku dolů a upoutaná na vozík, pro kterou je tato forma putování jedinou možností, jak se svým postižením cestovat po zemi. Lurdy pro ní znamenají spíš turistickou atrakci, než duchovní očistu. Cesta do města, kam chodí prostí lidé prosit o zázrak, však nakonec dostane docela nový rozměr. Je to totiž právě tato ateistka, jež je nakonec zázračně vyléčena, zatímco řada hluboce věřících zůstává bez jediné známky zlepšení...

Nadějná rakouská režisérka Jessica Hausner staví svůj snímek tak, že nevnucuje perspektivu veřících, ani naopak nestranní skeptickému pohledu. Lurdy jsou výborné v tom, jak nezaujatě celou situaci předkládají a ukazují ohromnou škálu detailů, z nichž nelze dojít k jednoznačnému závěru.

Snímek kriticky nahlíží na jednotlivé charaktery a ukazuje, že za vnější slupkou se mnohdy skrývá docela jiné nitro. Jen tak mezi řádky pak prosakuje výpověď o tom, že někdy není schopna uvěřit samotná křesťanská církev, která namísto spontánních reakcí rozehraje složitý byrokratický proces o potvrzení zázraku. Nakonec je to ateistka, která je světu otevřenější než křesťanští hodnostáři - právě ona dokáže zázrak přijmout a uvěřit mu.

Snímek tu tak začne přesahovat samotné duchovní téma a lze ho číst v daleko obecnější rovině. Mimo jiné jako poukaz na to, že lidská perspektiva je vždy relativní a že zdraví, ale i úspěch si prostě nevymodlíte...