Začněme informací z nejzásadnějších: Lovec Jelenů má 183 minut, což ho staví někam po bok Apokalypsy, která se se stopáží také zrovna nepáře. Na rozdíl od Coppolova opusu má však Lovec divácky přívětivější stavbu a dal by se s trochou nadsázky rozdělit na tři díly. Ten první bychom pracovně mohli nazvat Klid před bouří, ten druhý Bouří nebo Peklem, ten třetí Návratem a Vykoupením. Lovec jelenů nestaví v prvním plánu na vyobrazení válečné vřavy, přestože záběry z Vietnamu jsou paradoxně tím nejvíce působivým segmentem, který snímek nabízí. Cimino se však spíše snaží o položení křivého nerovnítka mezi svět „před“ a „po“. Tam, odkud vyjdete, se už nikdy nevrátíte. A pokud ano, zůstane tu po vás jenom živořivá tělesná schránka, která se snaží vypořádat se životem, který jí býval blízký, ale najednou je strašně vzdálený.

Mladíci a muži poznamenaní válkou asi netušili, jak velké peklo to bude. A aby i divák pochopil, že kontrast mezi svatební veselicí a bojem o holý život ve válečném poli, je opravdu velký, není tenhle dějový přelom nijak dráhavě uvozen. Končí pitka, začíná bitka. Místo skleničky kulomet, tumáš a bij se, jak nejlíp umíš. Geniálně zaranžované, nečekaně působivé. A po úvodní hodině, kde je největším dobrodružstvím zvýšení hlasu, i dokonale děsivé. Přesto však s ohledem na celek leží vietnamská linie tak trochu na vedlejší koleji a slouží spíše čistě jako ilustrační nástroj pro pochopení věcí příštích. Dva lidé se tu změní dvěma zcela jinými způsoby, přičemž ani jeden z nich není zrovna společenská výhra – zbláznit se rovnou nebo dožít s vědomím určitých událostí, které z hlavy nikdy nevyženete?

Ano, a s tím je tu související ruská ruleta – nejslavnější, nejvýraznější a prakticky jediný odlesk Lovce jelenů pro dnešní generaci, které přijde zbytečné trávit tři hodiny studií civilní nevyrovnanosti a poválečných traumat. Památný souboj nervů mezi De Nirem a Walkenem má rozhodně právoplatné místo v síni slávy; nejen pro svou syrovost, ale hlavně pro ten šíleně depresivní stav bezmoci, kdy sedíte proti svému nejlepšímu kamarádovi a střílíte se do hlav, přestože byste nejradši byli kdekoliv jinde na Zemi. Z hereckých výkonů téhle části mrazí v zádech a zejména u De Nira se nabízí otázka, zda mu vážně chvilkově nehráblo. O to víc šokuje Walken, který v konečné fázi nasazuje laťku ještě o úroveň výš. Mimochodem, Stiller ho v Tropické bouři vystihl naprosto přesně – tam, kde končí zdravý rozum, začíná dlouhý pohled do prázdna, který končí na jednom přesně určitém místě. A pěkné místo to není.

Lovec jelenů není válečný film, když vám někdo bude tvrdit opak, vezměte ho něčím po hlavě. Je to sociální studie a medailonek několika přátel, které poznamenala hrůza Vietnamu. Nic víc, nic míň. To, že je ohledně válečné vřavy mistrně natočená a obsahuje psychologicky možná nejpůsobivější válečnou scénu v historii filmu, je jen takový příjemný bonus navrch.