Taneční film je subžánr, na nějž se tak nějak nedají aplikovat klasická hodnotící kritéria. Nikdo se nebude u Pomády zabývat plytkostí děje, když to John Travolta rozbalí, a ani u Hříšného tance není zrovna fér hledat kvalitní herecké výkony. Taneční filmy jsou a nejspíš vždycky budou jednoduché romantické podívané bez větších ambicí. A to nejspíš došlo i filmařům v Polsku, kteří se rozhodli zkusit si to rozdat na férovku s Hollywoodem.

A překvapivě se jim jejich pokus celkem i vydařil. Love and Dance nabízí přesně to, co od tanečního filmu člověk očekává. Dva lidi se zkrátka potkají a dvě hodiny k sobě hledají cestu, musí překonat pár klasických překážek v podobě potenciálního manžela – hňupa a nevýhodného společenského postavení, aby to nakonec všechno dobře dopadlo a aby se u toho všeho párkrát mohli předvést šikovní tanečníci od našich severních sousedů. Pokud vám tohle stačí, budete u Love and Dance spokojeni, pokud ale hledáte něco víc, běžte raději do jiného sálu.

Polské taneční drama si totiž z hollywoodských vzorů bere prakticky úplně všechno a režisér Bruce Parramore si rozhodně zaslouží pochvalu za to, jak dokázal převést to, co fungovalo v Let`s Dance a podobných plytkých ale oku lahodících filmů, do evropských reálií. Na taneční scény se dá koukat a je vidět, že najít pohybově nadaného člověka jde bez problémů i v Evropě, a Polsko tak s Amerikou drží krok bez větších problémů. Izabella Miko je navíc velmi sympatická. Mateusz Damiecki trošku toho charismatu také pobral a dohromady jim to hraje tak, že příběhu odpustíte i některé dějové podpásovky.

Trošku divně možná budou působit středoevropské reálie a občas jistá oprýskanost, kterou u žánrově podobných filmů made in USA nenajdeme, ale nejde o nic, co by diváka donutilo odejít z kina. Spíše je to příjemná změna oproti těm všem dokonale vypadajícím lidem, kteří tančí v bezchybně nasvícených a ozvučených klubech.

Love and Dance není bůhvíjak úžasná záležitost, je to jen další hloupoučký film, který spoléhá na to, že si své diváky najde díky tématu a tanci. Bylo by nefér zrovna tohle tvůrcům
vyčítat, když už z upoutávky bylo jasné, že nás žádné velké umění nečeká. Pokud ale máte chuť na přímočarou romanci s dobrými tanečními scénami, budete z kina odcházet spokojeni. Nic víc totiž nedostanete.