Ekonomická krize dolehla na každého. Na taxikáře, podnikatele, filmové publicisty i na dělnice, které se donedávna den co den dřely v nějaké zaplivané textilní továrně kdesi ve Francii. Najednou o ně nikdo nestojí, protože na druhé straně světa budou vietnamští polootroci pracovat za třetinu jejich mzdy dvakrát tak dlouho. To je byznys, ale člověk musí i nějak přežít. Co teď, když desítka bývalých kolegyň dostala dohromady dvacet tisíc Euro a práce prostě není? Mohou začít podnikat, mohou si chvilku užít a starosti hodit za hlavu nebo si mohou najmout zabijáka, aby si to za ně vyřídil se šéfem.

V černočerné komedii Louise-Michel došlo na třetí možnost, tím vyvoleným, kdo má zmáčknout kohoutek a poslat do pekla zatím neznámého boháče, jenž vydělává a prodělává miliony jen díky mobilnímu telefonu, bude bohužel Michel Pinchon. Nikoho jiného totiž zamlklá padesátnice Louise, s momentálním statusem „nezaměstnaná“, nenašla. Michelovi to ale víc kecá než střílí a i když má doma zásobu zbraní, s nimiž by šlo bez problémů rozpoutat malou válku, a tvrdí o sobě, že je zodpovědný za smrt Johna F. Kennedyho, jako nájemný vrah je úplně k ničemu. Ovšem Louise pomstu chce a Michel zase touží po dvaceti tisících. Společně se tedy rozhodnou do toho pořádně šlápnout.

Režisérská dvojice de Kervern a Delépine se rozhodla ve svém posledním filmu podívat se na zoubek ekonomické krizi a jejím důsledkům, ovšem i když se všude o Louise-Michel mluví jako o černé komedii, pravda je to jen napůl. Režiséři do filmu procpali opravdu pozoruhodné množství divných a vtipných postaviček a už sama ústřední dvojice – negramotná dělnice a neschopný zabiják –  je něco, co na filmovém plátně nevídáme každý den. Pro někoho ale může být poměrně zásadním problémem fakt, že film je ve svém humoru a atmosféře opravdu drsný. Někdy až tak, že humor mizí a zůstává jen syrovost. Nechci teď potenciálním návštěvníkům vyzrazovat vtipy, protože ve filmu je bezpochyby pár scén, u nichž se milovník drsnější zábavy začne nahlas smát, ale dost často se stává, že film je spíše jen krutý a ne krutě vtipný, což je škoda. A to říkám jako člověk, který sám sebe považuje za cynika.

Yolande Morau a Bulin Lanners jsou ve svých rolích velmi dobří a bez problémů film utáhnou prakticky sami, ale opět narážíme na problém režisérů, kteří se pokoušeli zkombinovat komediální film, kritiku současných poměrů a absurdní hříčku do jednoho mišmaše. Zkrátka je tu toho moc na to, aby celý film držel pohromadě. Louise-Michel občas působí jako něco, nad čím nikdo neměl pořádnou kontrolu a originální a překvapivé nápady se často trošku míjí účinkem.

Přesto je však Louise-Michel velmi zajímavý film a pokud chcete vyrazit do kina na něco trošku jiného, neměli byste váhat. I přes výtky, které v recenzi zazněly, jde o hodně originální podívanou s pekelně drsným humorem. A třeba vám to celé sedne mnohem víc než mně.