Vítejte v Německu - zemi piva, klobás a inteligentních psů s policejním odznakem. Možná je v tom tichá sousedská závist, ale o tamní televizní a filmové tvorbě si průměrný český divák většinou nemyslí nic valného. Komedie postrádají vtip, v seriálech se plouží tradiční bavorské postavičky (Kobra 11 je čestnou výjimkou) a sexbomby aby za hranicemi člověk pohledal. Jenže když už si myslíte, že Dva supernosáči nebo Komisař Rex nadobro zdecimovali veškerou tvorbu, objeví se naštvaný mladík a vyšle do boje rudovlasou Franku Potente. Ozývá se startovní výstřel, kamera točí na plné obrátky a statečná Lola vybíhá. Tenhle maraton má tolik odboček, že by zjihnul i populární tuzemský vynález - Kinoautomat. Jednou mě v rámci jakési soutěže vyslali do terénu, abych do dvaceti minut sehnal zubní pastu, kartáček, sirky, šampón a deodorant. Lola musí za stejnou dobu vykouzlit 100 tisíc německých marek (v dnešním kurzu řekněme 40 tisíc eur). Musím říct, že já to měl tehdy o trochu snažší. 

Lola si při svých několika pokusech neodpočine. Buď běží jako splašený mustang, nervózně telefonuje nebo křičí tak, že z toho praskají i skleničky z nejkvalitnějšího křišťálu. Už první okamžiky, při kterých se Franka řítí dolů po schodech, zatímco Tom Tykwer pouští překvapenému divákovi do uší první tóny nekompromisního elektronického soundtracku, jsou útokem na všechny smysly. Reality se proplétají jako Loliny tenisky během asfaltového sprintu, metafory se odrážejí ve skleněné džungli mrakodrapů, kterou hrdinka křižuje a kamera neúnavně krouží, aby našla ten nejlepší úhel a než to stačíte vydýchat, už je tu povinné přetáčení zpět a nový pokus. Tentokrát to už určitě vyjde. My dnes víme, že Tykwer reparát nepotřeboval, Lola se zapsala do filmové historie nejen originálním narativem (určitě nelze přehlédnout výhody takového přístupu, když máte relativně málo peněz), ale zejména způsobem, jakým forma umocňuje samotný obsah. Můžeme to vidět i v Tykwerově pětiminutovce z Paris je t'aime, kde je samotný způsob vyprávění základním prvkem, který dílo definuje.

Už v Lole se Tykwerovi povedlo tuhle- pro jiné filmaře krkolomnou- metodiku dovést k dokonalosti. Současně dokázal, že můžete být cool a chytří zároveň nebo že můžete odvyprávět velký příběh i v záběrech, jejichž průměrná délka se pohybuje kolem tří vteřin. S hollywoodskou fazónou, evropskou vynalézavostí a odkazem těch největších experimentátorů si tak Lola proklestila cestu do srdcí milionů spokojených diváků. A navzdory agresivnímu audiovizuálu ani po deseti letech nezpomalila. Pořád budete muset hodně šlápnout do pedálů, abyste jí stačili. Ale právě v tom je ten největší požitek.