Todd Solondz odjakživa točí divné filmy. Trochu jako bratři Coenové nebo Wes Anderson, jen s tím rozdílem, že se nebojí na plátno opravdu vysázet bandu nepříliš sympatických hrdinů a nechat je odhalovat jejich nejrůznější úchylky. Takové filmy se zákonitě obtížně prodávají a ještě hůře se k nim dělají trailery, ve kterých můžete maximálně ukázat pár netypických slovních výměn a doufat, že hrstka Solondzových věrných pochopí, že je čas jít na další jeho film. Právě proto nejspíš dopadla mezinárodní upoutávka na Life During Wartime jako sled coenovských výjevů v andersonovských barvičkách, přičemž francouzštinou nevládnoucí lid neoslní ani (zřejmě pochvalné) citáty kritiků. Působí to zkrátka jako další nezávislácký sraz lidí různých věků a zájmů, který asi bude mít něco společného s válkou. Naštěstí se ale v té přehršli žluté a růžové vynoří pár docela zábavných situací, a i přes absenci nějakých drsnějších momentů se dá docela dobře odhadnout, o co se Solondz snaží tentokrát. Přestože většina lidí mávne rukou a víc než dvě minuty z tohohle filmu neuvidí, cílovka může nenápadně začít vyhlížet premiéru na nějakém tom českém festivalu. Zkusím to tedy opatrně za tři hvězdy a budu doufat, že se v diskuzi nebude jen týmově kroutit hlavou.