John Wilmot se vrátil, aby se znovu vysmál puritánům. Protentokrát už v plnohodnotném traileru, jenž sice není tak plnohodnotný, jak bychom si o mrazivém odpoledni představovali, ale i tak stojí za chvíli ostražitosti. Hned v jejím počátku byste si měli rozhodnout, jak moc se vám protiví zjištění, že se tvůrci drží provařené výstavby teaseru pevněji než mlékožíznivý kojenec matčina prsu. Po první minutě by mnozí z vás tenhle trailer možná zavrhli, protože v podstatě nedělá nic jiného, než že vkládá ke každé scénce z teaseru po dvou třech nových záběrech, ale z pozornějšího průzkumu vyvstane hned několik zajímavých zjištění. Tím nejzjevnějším je zvláštně přestylizovaná temnota, z níž pomocí obláčků mlhy, sychravého počasí a obličejů ukrytých v příšeří režisér Laurende Dunmore ani na vteřinu nevypadne. Na dvouminutovém prostoru mě ovšem mnohem víc mlátil do zorniček jeho specifický formální přístup, kdy je s kamerou bez ustání přilepen na tváře svých herců, což ve stísněných kulisách Libertine velmi výrazně přibližuje divadelní inscenaci. A to pro dnešek nemyslím jako invektivu odkazující k Producentům nebo Na dotek, ale jako bezpříznakový popis puntičkářsky aranžovaných scén v exteriérech (viz prostřední frame) kombinovaných s herci klábosícími pár cenťáků od objektivu kamery. Přidejte si k tomu výbornou finální montáž na téma „nechci abyste mě měli rádi“ a vyleze vám na svět poctivá ukázka za tři hvězdy. Ačkoliv jste spoustu z jejího tajemství už dávno odhalili.