Robert Zemeckis je po třinácti letech zpátky u hraného filmu. A to je moc dobře. Autor klasik jako Forrest Gump, Trosečník a režisér kompletní trilogie Návrat do budoucnosti, toho času uznávaný technologický inovátor a naopak zneuznaný prorok éry čistě digitální kinematografie, se vrátil tam, kde mu to jde nejlépe – k chytlavým příběhům obyčejných lidí v neobyčejných situací.

Let: FOTOGALERIE

Pilot Whip Whitaker si takovou situací projde hned v první třetině filmu: Zachrání totiž porouchané letadlo a drtivou většinu cestujících tak zběsilým manévrem, že pokud by film nevznikl podle skutečných událostí, nikdo by neuvěřil v jeho proveditelnost. A k Letu by filmoví archiváři hned přilípli žánrovou visačku „sci-fi“. Jenže tohle je realita… a ve scénáři, pochváleném i oscarovou Akademií, se přelévá v osobní drama chlapíka, který sice zmákl něco neuvěřitelného, ale opravdu velká výzva teprve leží před ním.

Hlavní hrdina prostě chlastá a co do toho komu je, na to sere pes.Pokud se trochu hlouběji zajímáte o filmy a pokud vám osobu Roberta Zemeckise v paměti nezamlžily ani rozpačité animáky Beowulf, Polární expres a Vánoční koleda, možná si rozpomenete na Zemeckisovo tvrzení, že správná upoutávka musí dát o jeho filmu divákovi co nejkomplexnější obrázek. Může klidně všechno vyžvanit, což je, ach áno, i případ Letu. Potkáváme pilota-násosku, co problémy s alkoholem rád schovává pod macho-průpovídky, šéfovské charisma a přívaly koksu, ve strhující sekvenci přežijeme spolu s posádkou pád letadla, a pak už je to (tak jako ve spoileroidních ukázkách) jen o protloukání se závislostí, vzdorování gradujícím průšvihům a o velkých dilematech, kvůli jejichž rozlousknutí se musí vážit ony pravé americké hodnoty.

Přehrajte si trailer Let naštěstí není jen ubulenou lekcí humanismu, dokonce se těm velkým gestům a vzletným poselstvím dlouho brání. Zemeckis přišel se sympaticky skromným, nenabubřelým, působivě civilním filmem, který se tomu nepříliš oblíbenému tématu závislosti zvládl postavit i bez artistní machy nebo akutní deprese. Hlavní hrdina prostě chlastá a co do toho komu je, na to sere pes, což se chápe o to snáz, že onoho hrdinu oživuje přeborník přes role obyčejných, a přesto cool chlápků Denzel Washington (tady je ta oscarová nominačka fakt zasloužená). Let je Denzelovou krasojízdou, elegantně řízenou Zemeckisem, který umí vštípit každé scéně adekvátní rytmus a nebýt té přemrštěné stopáže… a nebýt toho politicky korektního závěru… a nebýt té náhlé dávky poučení, která film trochu zbaběle, leč pochopitelně vytáhne z šedé morální zóny a udělá z něj uvědomělý biják pro celou rodinu, mohli jsme tu mít další klasiku.

Let má zkrátka své momenty, nezpochybnitelné silné stránky. Je to řemeslně i herecky precizně rozhýbaná story s univerzálně platným poselstvím, opřeným o plastické postavy a jejich inspirativní dilemata. Na sto čtyřicet minut a další velkobiják do zlatého fondu to ale samo o sobě ještě stačit nemusí, zvlášť když se zahodí pochyby, ufajznou ty kokainové koule a zazní vlídné poučení jak z nedělní školy. Pak je většina líbivých rošťáren zapomenuta a divák vidí jen snaživého mazánka, se kterým kdovíjaká bžunda není.