Existují jen tři herci, jimž se povedlo během kariéry vyhrát tři Oscary. Walter Brennan, Daniel Day-Lewis a Jack Nicholson. My dnes budeme řešit toho posledního a film, který mu vynesl tu třetí sošku. A byla bez debat zasloužená. Jack Nicholson během své dlouhé kariéry zářil jako charismatický hrdina, ikonický záporák a exceloval v rolích úplně obyčejných lidí. Hrdina jeho Lepší už to nebude ale není ani jedno. I když zpočátku má nejblíž asi k tomu záporákovi. 

Melvin Udall je velice úspěšný spisovatel červené knihovny, má davy fanynek, na účtu víc peněz než dovede utratit, hraje skvěle na klavír a ví, co v životě chce. Aby všechno fungovalo tak, jak se to líbí jemu. Jenže v případě Udalla nejde o malé vrtochy. Začne být nervózní, když si nemůže sednout v restauraci na svoje místo. Odmítá na chodníku šlapat na čáry, místo klasického příboru používá plastový a nenávidí lidi i zvířata. Ne, není zlý tím klasickým způsobem, že by chtěl ostatním ubližovat, jen každému řekne od plic, co si o něm myslí. Nebere si servítky a dovede tnout do živého. A má to tak rád. Jediný, kdo ho dokáže alespoň trochu poslat do patřičných mezí, je svobodná matka a servírka Carol, s níž se život nikdy moc nemazlil a naučila se mít ostré lokty. A Melvin zjišťuje, že pro ni začíná mít slabost, což ho regulérně děsí. A že i kdyby se kvůli ní začal možná (MOŽNÁ) chovat trochu lépe, sám ví, že to nejspíš nezvládne. 

Režisér James L. Brooks natočil hned několik slavných dramat o mezilidských vztazích (a pomohl vymyslet Simpsonovi), takže ví, jak psát a vyprávět o lidech, kteří nejsou vždy dokonalí. Jeho Melvin je však mezi hrdiny, jimž má divák fandit a zároveň je nemít úplně rád, naprosto unikátní. Díky Brooksovi a Nicholsonovi totiž divák, stejně jako Carol nebo Melvinův soused Simon, vůbec netuší, proč by tohohle mizantropa měli mít rádi. I respektovat ho dá dost práce a nechat se ponižovat jeho bonmoty a sarkasmem nevydrží ani oni věčně. Jenže Nicholson mu dokázal dát tolik šarmu, že nad ním člověk nikdy nezlomí hůl úplně a když se začnou pomalu vynořovat jeho dobré vlastnosti (a on proti tomu bojuje, jak jen může), vlastně má radost. 

Jistě, podobných proměn hrdinů je v tomhle žánru spousta. Přezíravý sympaťák nebo namyšlená kráska se musí konfrontovat s realitou nebo láskou, aby se polepšili. A i když Udalla čeká reálně to samé, ani na konci možná nebudete mít pocit, že mu tohle polepšení vydrží déle než do rána. Přesto mu člověk přeje, aby to pro něj celé dopadlo dobře, protože o sympatickou Helen Hunt očividně bojuje s absolutním nasazením, i když je sám sobě protivníkem. 

Brooks s Nicholsonem se nespokojí s aplikací prověřených příběhových postupů o polepšování se. Melvin se nezmění na sto procent, z prvotřídního šmejda s prohnilým charakterem v polepšeného hrdinu. Cesta ke každému byť malému slušnému gestu, upřímnému slovu, pochopení nebo dokonce i lítosti jsou pro něj obrovská dřina. A pokaždé, když se mu povede být jen malinko lepším člověkem, má z toho divák prostě radost. Přeje mu, aby byl tím, čím pohrdal, protože tomu v podstatě ani nerozuměl. Jakýkoliv projev dobra buď okamžitě zazdil tím, že se začal opět chovat krutě, nebo ho jeho vlastní neurózy donutily, aby něčemu tak nesmyslnému jako elementární slušnosti nepřikládal hodnotu. Přitom chvíle, kdy začne mít rád půjčeného psa, nebo pochopí, že s ním Carol navzdory všemu chce strávit večer v restauraci, ho úplně rozzáří. Jen aby si sám tyhle pěkné momenty okamžitě upřel. Protože je šmejd. A ví to. A stejně jako diváci jím být v jádru nechce, jen netuší, jak na to. 

S jakýmkoliv jiným hercem by se to celé velmi snadno nejspíš proměnilo v tradiční romantickou limonádu. Brooks staví Lepší už to nebude na těch nejtradičnějších žánrových prvcích, ale brilantní Nicholson a okouzlující Hunt k sobě hledají cestu poněkud složitěji než v podobných filmech. Bolestivěji a i přes sympaticky umírněné finále nakonec i mnohem působivěji. Lepší už to nebude umí dojmout i rozesmát, zároveň však dovede i bolet a donutit člověka, aby Melvinovi ty palce nedržel a často mu happy end nepřál. Cesta k lásce je někdy zkrátka sakra složitá.