Laura Hunt je mrtvá. Hlavními podezřelými jsou arogantní novinář Waldo Lydecker, Lauřin hýřivý snoubenec Shelby Carpenter (Vincent Price jako mladičký playboy vládne) a její kamarádka/tetička Ann Treadwell. Případu brutální vraždy, kdy oběť někdo chladnokrevně zamordoval výstřelem z brokovnice, se ujímá cynický detektiv Mark McPherson. Kauza se pro něj stává posedlostí.

Jak už naznačuje zápletka, tak Laura je v první řadě zamotaná noirová detektivka a tzv. „whodunnit“. Tedy honba za pachatelem zločinu. Ne však ledajaká.

Film není ve všemožných noirových „topkách“ na nejvyšších místech jen tak. Režisér Otto Preminger byl totiž mistr. Odpustím si laciné a ve vícero směrech nepřesné srovnání s Hitchcockem, ale s Alfredem minimálně sdílí umění pohrát si s divákem. Zatímco zpočátku sledujeme partičku bohatých a privilegovaných lidí zpovídaných v místnostech (film je v tuto chvíli doslova komorní), po možná trochu pomalejším rozjezdu, kdy se musí představit protagonisté, se elegantně vnoříme do čím dál propletenější a ambicióznější pavučiny křivd.

Když po necelé půlhodině přijde první flashback, který nám představí zprvu naivní Lauru, film přehodí výhybku. Zpočátku sice rámuje příběh narativ suverénního (a trochu slizkého „sugar daddy“) novináře Lydeckera, ale chytrá retrospektiva najednou nenásilně přidává hloubku zdánlivě jednoduchému příběhu. Venku věčně prší, mistrovská hra se světlem a stíny dává tušit cigaretovým dýmem prozatím zahalené nebezpečí. Vězte, že chvílemi nebudete napětím ani dýchat.

Jaká je to krása, když se z diváka nedělá debil a twisty převracející celý mord naruby jsou servírovány s takovou lehkostí. Nemůžu ani naznačovat, ale vězte, že během necelých devadesáti minut budete hned několikrát velmi příjemně překvapení tím, kam se zpočátku docela jasně nalajnovaný příběh s několika falešnými stopami ubírá. A při pohledu na obraz čarokrásné brunetky Laury budete chápat do zoufalství se pomalu propadajícího detektiva, který se skoro až dekadentně zakoukal do pronikavých očí oběti.

Nevím jak vy, ale čím jsem starší a lenivější, tím hůře se mi mažou letité filmové resty, za které se stydím. Pryč jsou ty doby, kdy jsem se snažil nakoukat úplně všechno od svých oblíbených režisérů. Dnes už jdu spíše po oblíbených žánrech a nutno dodat, že atmosférickým noirovkám jsem se dlouhou dobu (a nevím proč) spíše vyhýbal.

Jasně, úplné základy jako nejenom KarlemR vychvalovanou Pojistku smrti, Maltézského sokola (V.I.M. bude nejdříve za půl roku) nebo imfem na stránkách MovieZone horečně doporučovaný Hluboký spánek jsem již viděl. Dohnat Lauru se mi však dlouhé roky nedařilo. Možná to bylo i tím, že detektiv hraný Danou Andrewsem na mě už z traileru a několika obrázků působil ve srovnání s geniálním Humphrey Bogartem jako ten nejobyčejnější vyšetřující, kterého nezachraňuje ani stylový klobouk a cigáro v koutku.

Inu, dnes bych si za tak dlouhé čekání na černobílou laskominku nejraději nafackoval. A není to jenom kvůli trochu neobvyklé femme fatale, kterou si zahrála krásná Gene Tierney, jež v mých očích překonává dokonce i legendární Ritu Hayworth. Nenechte se tedy pobízet a pokud jste tak doposud neučinili, dožeňte fantasticky gradující noir. Nebudete litovat.