Postavit se v distribučním termínu Avengers: Endgame je čiré bláznovství. Distributoři to dobře vědí, a tak se vyhýbají nasazení jakékoli možné konkurence, neboť by byla nemilosrdně smetena z cesty. To ale neznamená, že by vám měla uniknout nenápadná romantická komedie, v níž se vás francouzský režisér Hugo Gélin pokusí přesvědčit, že komerční úspěch jeho přechozího počinu I dva jsou rodina s Omarem Syem nebyla náhoda. A jde na to poměrně šikovně.

Na pomoc si vzal nejen sympatické (a pro českého diváka neokoukané) herecké duo Françoise Civila a Joséphine Japy, ale také fantaskní zápletku, která rozvíjí úvahu: "Co by se stalo, kdyby bylo ve vašem životě všechno úplně jinak?". Například kdybyste se jednoho rána probudili s kocovinou a namísto úspěšného spisovatele brakových sci-fi románů byli bezvýznamným učitelem literatury na základní škole. A vaše žena, kterou jste sice nejprve vroucně milovali, ale postupem času odložili, by se k vám vůbec nehlásila, protože je z ní sexy klavírní virtuózka s vlastním životem (a snoubencem). Co potom?

Zápletka, kterou jste ve filmech viděli už mnohokrát, není pochopitelně stěžejním nosníkem příběhu - stejně jako občasné výlety hlavních hrdinů do románového světa ve stylu geniálního Muže z Acapulca. Gélin tyto prostředky používá pouze jako kulisu pro základní a tolik lidský motiv hlavního hrdiny, kterým je reflexe vlastní malosti a hledání ztracené lásky. A jsou to právě tyto cesty do hlubin lidské duše, které jsou divákovi sice notoricky známé, ale v Gélinově podání opětovně funkční, jimiž si hlavní hrdina postupně získává přízeň své lásky i publika.

Aby na své cestě za návratem do původní reality nebyl sám, dostává Raphael (François Civil) od režiséra a scénáristy v jedné osobě vydatnou pomoc v podobě kolegy a věrného přítele v podání roztomilého Benjamina Lavernhe, který vám připomene to nejlepší z hereckého projevu Pierrea Richarda. S jeho přispěním potom Raphael neodvratně směřuje k odpovědi na otázku, zda je lepší být úspěšný playboy bez lásky, nebo amatérský hráč stolního tenisu, který však vyhrál svou životní lásku. A vy už samozřejmě tušíte, jak to tentokrát dopadne.

Může se zdát, že cesta hlavního hrdiny od sebestředného egoisty k zamilovanému romantikovi se srdcem na pravém místě musí na tvářích zarytých cyniků vyloudit pohrdavý úšklebek. Ale ať už za to může Gélinova režie, příjemné herecké výkony v typickém francouzském duchu mírného přehrávání či chemie mezi hlavními představiteli, výsledkem je překvapivě povedený příspěvek do nekonečného seriálu romantických komedií. A to dnes rozhodně není málo.