Téma rasismu je všudypřítomné. A snad ještě nikdy nebylo tak přístupné v rámci filmové látky jako v podání debutanta jménem Tony Kaye a jeho svěřence Edwarda Nortona. Žijeme ve světě násilí, předsudků a touhy hledat vady na kráse u lidí, kteří jsou jiní než my. A když se nám jeden z nich pokusí něco provést, házíme je automaticky do jednoho pytle. Tak jako Derek, který byl mírumilovným studentem se skvělými výsledky, dokud jeho tátu hasiče nezabil černoch. Pak už to šlo od desíti k pěti a všechny černochy světa je zčistajasna třeba poslat k pánu – jako by se tím to příkoří smazalo, jako by mezi černochy nebyl jediný dobrý člověk. Že i mezi bílými dokážou být větší svině, na to přijde Derek až příliš pozdě – když se si zlomí nos o dlaždičky a patero „homeboyů“ ho obšťastňuje zezadu.

Kult hákového kříže nevynáší soudy, pouze nastavuje zrcadlo. Nedává radu, neříká co dělat, jak z věčných rasových problémů ven. S ohledem na vyústění nabízí jen jediné přirozené vyústění své anabáze – korektní, společensky přijatelné. Nezáleží na barvě pleti, ale na výchově, povaze modelované dnešní uspěchanou dobou plnou násilí. I běloch vám může vrazit kudlu do zad, stejně jako černoch pomoct, když se topíte ve vlastních výkalech a potřebujete ruku kamaráda. A ještě jedna věc: Jednotlivci jsou svině a není třeba je spojovat s pomstychtivostí na celé rase. Derek to hned nepochopil, ale jeho čas nakonec přišel.

Tony Kaye ho vede fatálním prozřením skrze sexy vizuály, chutné zpomalovačky a ve světle černobílosti jeho jednání i skrze lahodné barevné kontrasty. Kdo by mohl zapomenout na scénu ve sprše, kde se o Edwarda Nortona v pomyslném očistci tříští tisíce kapek, zatímco zpytuje své svědomí a probírá se svou špinavou minulostí. Jen pár vteřin obrazu vám řekne víc než sto slov ze scénáře a emocionálně vás vtáhne do Derekova souboje se sebou samým, který nemá vítězů ani poražených. No a pak je tu ona legendární scéna s „ochutnáváním“ chodníku, po které už spousta věcí nebyla nikdy jako dřív.

Šokující naturalističnost, nulový patetismus a přitom i silný příběh, který na vedlejší koleji sdružuje rodinné příslušníky a životní hodnoty. Životní výkon Edwarda Nortona a zřejmě jediný film, po kterém jsem v noci ani na okamžik nezamhouřil oko. Kult hákového kříže je pravda a ta ve filmech působí mnohokrát silněji než sebelépe scenáristicky vysoustružená fikce.