Žánr science fiction to v současné době nemá v kinech zrovna jednoduché a když se tvůrci navíc rozhodnou pojmout svůj film poněkud depresivněji, rovná se to prakticky komerční sebevraždě. The Mutant Chronicles je scifi a rozhodně není nijak veselé. Na druhou stranu režisér Simon Hunter se mohl opřít o slavné jméno deskové hry na hrdiny. Už od prvních ukázek to však vypadalo, že film bude možná až příliš divný na to, aby si našel cestu k běžnému divákovi. Nakonec ale není tak zle. Vlastně je docela dobře.

Děj se odehrává v temném dvacátém osmém století, kdy o naši planetu bojují armády čtyř korporací (i když jde v podstatě o Asii, USA, Velkou Británii a bůhvíproč Německo). Dožít se v tomhle světě důchodu je prakticky nemožné, denně na bojištích umírají tisíce vojáků a mír je v nedohlednu. Ačkoliv by si to asi účastníci téhle války nedokázali představit, může být ještě hůř. Mnohem hůř. Kdesi pod zemí je totiž zakopaný strašlivý stroj, co z lidí dělá nemyslící vraždící zrůdy. A teď znovu nahodil své motory. Lidské armády náhle stojí proti nepříteli, jenž nezná strach ani slitování a vypadá to, že se blíží konec. Naštěstí je tu proroctví (pochopitelně) a tajný mnišský řád, který se rozhodne jednat. Skupina vojáků by se možná mohla dostat až do srdce strašlivého stroje a vypnout ho. Bývalí nepřátelé tak musí spojit síly a pokusit se o nemožné. Zachránit lidstvo. Upřímně – čekali jste nějakou originálnější zápletku?

Scénář je na The Mutant Chronicles asi tím největším problémem. Béčkovost z něho totiž přímo čiší. Bohužel tentokrát to není ta veselá béčkovost, ale spíše ta laciná. Celý děj totiž připomíná druhořadou počítačovou hru, v níž se osoba za klávesnicí pokouší se skupinou dobrodruhů někam dojít a něco zničit. Máme tady bandu vojáků, mezi nimiž nechybí mlčenlivý drsňák, expert na bojová umění, nejlepší kamarád (samozřejmě zemře), bývalý nepřítel, k němuž má hlavní hrdina úctu, a moudrý mnich. Nic originálního tu není a pokud jste viděli Pána prstenů, nebude vám dělat potíže po dvou minutách určit, kdo se dožije závěrečné čtvrthodinky. Postavy v The Mutant Chronicles jsou zkrátka jednorozměrné figurky, které jdou z bodu A do bodu B a zažívají různé veselé trampoty a občas někdo zemře.

Nulová originalita scénáře a postav je naštěstí vyvážena tím, že hrdinové jsou poměrně sympatičtí. Simon Hunter měl kliku na béčkové drsňáky a i když si Thomas Jane vybral v kariéře pár slabších chvilek a jeho emocemi rozervaného Punishera z hlavy asi do smrti nedostanu, tady je béčkově skvělý. Málomluvný tvrďák, který se s ničím moc nepáře a působí jako přirozený vůdce. Asijská kung-fu sekce výpravy má také něco do sebe a jediní, kdo tu vyloženě otravují, jsou překvapivě Ron Perlman a John Malkovich. Perlman se po druhém Bladeovi stal filmovým ultradrsňákem a role moudrého mnicha mu už prostě nesedí. Je sice pravda, že když vezme do ruky meč a začne krájet protivníky, je na co koukat, ale i tak v tomhle případě šláplo castingové oddělení trošičku vedle. Dvakrát málem oscarový John Malkovich se tu objeví jen na chviličku a nejspíš mu nikdo neřekl, že by se neměl brát až tak vážně. Jinak je však po herecké stránce všechno v tom nejlepším pořádku.

Překvapivě ale největší pochvaly poputují k neznámému Simonu Hunterovi. Ten sice údajně udělal oproti předloze několik velmi radikálních změn, z nichž fanoušci nejsou nadšeni, avšak i tak se mu podařilo vytvořit hodně zajímavý svět. Ten připomíná kombinaci první světové války, temné science fiction a steampunku. V letadlech se přikládá uhlím, z obřích továren se valí nekonečný proud dýmu a nebe je zahalené temným mrakem. Zpočátku to možná na někoho může působit poměrně neobvykle, ale právě tahle specifická atmosféra a kombinace zdánlivě zcela odlišných stylů je na The Mutant Chronicles to nejzajímavější. Simon Hunter si s vizuální stránkou opravdu pohrál, skvěle si poradil s evidentně nízkým rozpočtem a záměrná brakovost a comicsovost z filmu přímo čiší. A funguje to výtečně. Hunter se navíc snaží i v akčních scénách, které jsou překvapivě dost brutální a často i poměrně originálně natočené.

The Mutant Chronicles není žádná revoluce nebo výjimečná akční pecka, již musíte vidět. Na to je film až příliš hloupý a někdy i laciný, avšak osobitá stylizace, výprava a svižná režie dělají z tohoto akčního béčka solidní podívanou. Možná, že si tedy při závěrečných titulcích pomyslíte to samé, co já. Ano, byla to konina, ale do tohohle originálního světa bych se klidně podíval znovu.