Vzpomínáte, jak jsme u trailerů na trojku bědovali, že horší to být nemůže? Pravda je taková, že pořádný trailer nevyždímáte z žádného dílu Křižovatky smrti. Pořád dokola se tu dějí dvě věci, které špikují dvouhodinový příběh - Jackie kope a Chris mele. A když tuhle hromadu gagů naskládáte na sebe bez logické posloupnosti nebo bez snahy odvyprávět příběh, dostanete se už po dvou minutách do nudného stereotypu. Ve filmu jednou za deset minut Chris pronese hlášku a působí to (alespoň v jedničce a dvojce) ještě svěže. Když ječí na celé kolo dvě minuty v kuse, je to už trochu trapné. Zvlášť, když se z těch třiceti vtípku zadaří jen ve dvou případech. Jackie je na tom obdobně, takže musí na pomoc přispěchat jako vždy vlezlý voice-over a nějaký ten popík. Žádná sláva se pak nekoná, bez větších vychytávek totiž dostanete jen sled nenavazujících etud na téma "hlasivky po operaci varlat" a "gumové nohy po čtyřicítce". Tak nějak už to těm chlápkům přestávám baštit.