Karel Kachyňa byl jedním z mála českých režisérů, kteří si pod sebou nepodkopli štafle chtíčem vetřít se do „moderní kinematografie“ a uvážlivě si až do konce piplali svou televizní tvorbu. Ta se i vedle té pro stříbrná plátna vždycky nesla v průměrném až velmi nadprůměrném duchu, až se z Kachyni stala jakási podvědomá sázka na jistotu. Osobně z jeho portfolia vyzdvihávám nejvíce tři tituly: Smrt krásných srnců, Pozor vizita! (taky se tu s ní možná jednou setkáme :) a právě Krávu.

Kráva překvapivě není o Krávě, ale o životě kolem ní. Životě na venkovském svahu, kde je práce vykoupena potem, krví a slzami, kde neznají televize, kde se nemoci léčí podivně páchnoucími mastmi a kde leží místo, kam by vás asi zavedly noční můry, kdybyste žili bez internetu a komunikačních technologií. V tomhle prostředí přežívá Adam – prostý venkovský mladík - a v podstatě se jen snaží být „dobrým člověkem“. Osud mu však klade do cesty drsné překážky a vždycky když už má Adam konečně vyděláno, udělá z jeho života jednu velkou piruetu smůly, neštěstí a smutku. A heslo „kde nic není, ani smrt nebere“ pojednou nabírá ve své obrácené interpretaci jakousi zvláštní tragikomiku – jakmile Adam má, smrťák si brát začne. Není to však smích, který byste loudili zpoza svých rtů. Na návštěvu do filmového příbytku přicházejí emoce vyjadřující lítost, soucit a touhou po boji proti všemu nespravedlivému, co si venkov dovolí.

A to je ta největší síla Krávy. Jakkoliv se hrdina snaží o lepší život a každý den poctivě zrývá pole a nosí kamení do kopce (i se svou ženou), vše se ve zlé obrátí, aby se nakonec po marném boji začalo od píky a scénář se opakoval. Se stejným výsledkem. Jen málokterý český film má tak drtivý dopad (napadá mě jen Je třeba zabít Sekala) tím, jak nic nezkrášluje, jak je syrový a nezabředá do filmového zjednodušování a efektních dramatických pozlátek (Želary). Pokud se má v životě stát něco hnusného, Kachyňa trpělivě drží kameru a zážitek zprostředkovává – čistě proto, že před životem se zrakem neuhýbá. V tomto bodě stojí za to vyzdvihnout zcela fascinující herecké výkony Radka Holuba a Aleny Mihulové, kteří prakticky neslezou z obrazovky a i po osmdesáti vyčerpávajících minutách Kachyňova venkovského opusu mají co nabídnout. Bravo.

Pokud nebazírujete na tom, že film musí být zábavná fikce, od které vyžadujete duševní odlehčení a Slámovy Divoké včely vám přijdou stále příliš „načančané“, Kráva vás svým dramatickým účinkem smete. Zaručeno a odzkoušeno na vlastní rodině, kde nezůstalo jedno oko suché.

P.S. Krávu můžete sehnat na DVD v prodejním řetězci Levné knihy za sympatických 99Kč. Pokud jste titul dodnes obcházeli obloukem (ano, chápu, film s názvem Kráva přece nemůže být dobrý), dneska byste po něm mohli sáhnout.