Will Smith chce Oscara. A zejména v posledních letech je vidět, že ho chce fakt hodně.  A jelikož mu to nevyšlo s Alim, Štěstím na dosah ani Diagnózou: Šampión, rozhodl se pro svůj další pokus zvolit možná ještě silnější kalibr. I když stejně jako ve dvou z předchozích případů, i tentokrát zůstal věrný sportovní branži. Kdo jiný už mu však může ke zlatému plešounovi pomoci víc než proslulý, a pro mnohé kontroverzní, otec dvou obřích tenisových a afroamerických ikon Sereny a Venus Williamsových. Král Richard: Zrození šampiónek zkrátka smrděl oscarovým kalkulem na míle daleko a já osobně se po trailerech bál nejen až příliš očividné sázky na akademickou jistotu, ale zejména divácky přeslazené limonády. Výsledek je však naštěstí mnohem stravitelnější.

Sledujeme tedy příběh Richarda Williamse, pro jedny takřka sportovního génia a dokonalého tatínka, pro druhé spíše magora s kontroverzními metodami, s nímž není lehké vyjít. Zejména je to ale rodič pěti dcer z drsného Comptonu, který má od narození svých dvou dcer Sereny a Venus plán. Plán, jak z nich udělat špičkového tenistky a dostat je na výsluní. A hodlá tomu obětovat prakticky celý svůj osobní život, jenž se kvůli tomu skládá jen z povinného chození do práce a tvrdých tréninků malých dcer za každého počasí, za nevole místních sousedů či gangsterů i nezájmu špičkových trenérů. Když se však Richardova urputnost začne vyplácet a dívky naplno prokážou svůj talent, začne se psát historie.

Král Richard je natočen opravdu líbivým a naprosto diváckým způsobem. Reinaldo Marcus Green má řemeslo perfektně v malíku a dokáže servírovat jak dokonalou retro atmosféru či výtečný dobový vizuál, tak skvělý a realistický náhled do tenisového světa, který si musí užít všichni diváci hopkajících tenisáků. A když už dojde i na samotné zápasy, tak mají neskutečný drajv a Green umí správně pracovat s napětím i gradací. Na Richarda se prostě kouká zatraceně hezky, snímek si i přes svou obří stopáž udržuje svižné tempo a režisér umí několikrát správně emocionálně zasmečovat. A navíc oceňuji, že životopis není tak přeslazený a slzopudný, jak naznačovaly trailery. I když na pár takových scén zde bohužel dojde.

Už jen díky těmto kvalitám by nebylo vůbec fér, kdyby se o snímku ve výsledku mluvilo jen jako o herecké one-man show a kalkulu Willa Smithe, protože Green se opravdu snaží co může, aby vytvořil minimálně pro tenisové fandy klasiku, k níž se budou rádi vracet. Na druhou stranu, Smith zde samozřejmě pořád přitahuje nejvíce pozornosti, je minimálně stejně urputný jako jeho předobraz a v roli tenisové ikony naprosto exceluje. Ano, v jistých scénách si o toho Oscara křičí až moc, stejně se ale asi najde málokdo, kdy by mu ho nepřál. Jon Bernthal mu pak v roli špičkového trenéra parádně sekunduje a nesmíme zapomenout pochválit ani dětské herečky Saniyyu Sidney a Demi Singleton, jež role sesterských legend zvládají s přehledem.

I když však Smith jede na doraz a Green předvádí parádní ukázku řemeslné sebejistoty, film se stále nemůže zbavit klasických životopisných neduhů. Snímek tak načrtne celkem dost témat, ve většině z nich se ovšem jede pouze po povrchu a do titulního hrdiny se tu – kvůli posvěcení a spolupráce Williasovic rodinky – příliš nerýpe. U hlavy rodiny sice občas přijdou na menší přetřes i jeho stinné stránky v čele s neuvěřitelnou tvrdohlavostí a totálním vedením dceřiných životů, ty jsou ovšem velmi snadno omlouvány tím, že všechna jeho umanutost, s níž štval naprosto všechny, nesla ovoce a historie mu dala za pravdu. 

Filmu pak také ubírá na síle fakt, že se nejedná po příběhové stránce zrovna o nabušenou podívanou a chybí zde jakýkoliv výraznější dramatický oblouk. Prostě zde Richard s dcerami trénují, pomalu se drápou na výsluní, titulní postava se sem tam s někým pohádá a za dvě scény zase udobří… a tím to vlastně končí. Tenisovému výletu kvůli tomu zejména v druhé půli přeci jen spadne řetěz, což je při přepálené stopáži přeci jen znát.

Přehrajte si trailer Král Richard i přesto zůstává poměrně nadprůměrným životopisným kouskem, jenž není tak usedlý a zaprděný jako řada jeho kolegů, ale díky Greenově poutavé režii dokáže být i správně svižný a po většinu stopáže zábavný. Což jako člověk, jemuž tenis v reálu zase tolik neříká, obzvlášť kvituji. Stejně jako poměrně odvážný scenáristický tah věnovat se zejména tenisovým počátkům Venus a slavnější Serenu paradoxně odložit na vedlejší kolej. Zkrátka, když si Will dojde pro kýženého plešouna zrovna po tomto pokusu, asi to bude vadit jen málokomu.