Ne, Kraken nikdy nebyl součástí řecké mytologie, to si ho jen Ray Harryhausen vypůjčil do Souboje titánů (1981), protože mu řecký Cetus svými proporcemi nepřipadal dostatečně gigantický. A remake to zopakoval. V Harryhausenově podání se tvor inspirovaný krakaticí změnil na křížence několika tvorů a výrazně mu ubylo končetin - čistě proto, aby se mu lépe animoval. Kraken se tedy po letech vrací do norských fjordů a bude zatápět místním. Už dlouho dávám Skandinávcům vysoký kredit za to, že se jim daří točit artovky pro světové festivaly a zároveň komerční bijáky vysokých produkčních kvalit čistě pro potěchu publika. Co do budování tajemna se Krakenovi vcelku daří. Jasně, dostaneme cheese útěky před chapadly extrémně stísněnými prostorami, kde už to před lety zkoušela Sommersova Chobotnice, ale také atmosférické výjevy, které evokují vesmír Cthulhu. Bohužel se obávám, že toho druhého bude ve filmu ke škodě věci méně, než bych chtěl a Kraken si z Hollywoodu přivezl i výslužku klišé. Spojení monstra, vědy a korporátní chamtivosti totiž věstí pěkně vylouhovaný čajík. Do prvních recenzí každopádně držím pěsti a doufám, že skandinávská monstr vlna nenarazí dřív, než nabere skutečnou sílu. P.S. Letos vznikl film o Krakenovi i v Rusku, dělejme, že neexistuje.