Osiřelý chlapec opustí své nejlepší přátele, protože mu to vnukl neznámý hlas ve snu. Zakotví u mlýna, kde pod zámkem drží další osiřelé chlapce jednooký čaroděj, který své svěřence sice učí magii (jako třeba přeměnu ve vránu nebo švihání s klackem), ale nakonec je stejně zabíjí. A jim to přijde OK. Krabatovi se v takové společnosti líbí, zůstává tu, učí se švihat s klackem, a když se zamiluje, dojde mu, že by si mohl zajistit i lepší životní plán, než jen být čarodějovým oběťním beránkem. Zní to hloupě? Je to hloupé!

Tahle německá fantasy podle slavné knižní předlohy (kterou před Kreuzpaintnerem skvěle zadaptoval Karel Zeman) má v nové verzi se zmíněným žánrem společného pramálo. "Mlynář" sice je čaroděj, ale na hlavě nemá špičatý klobouk, v ruce ani hůl, ani hůlku - prostě vypadá, že kouzla mu nic neříkají. Postava samotná navíc připomíná víc přivandrovalého bezdomovce, než hlavního záporáka. Celý film se odehrává na louce nebo ve mlýně (což jsou dve něbo tři chajdy... na louce), hlavní hrdina je vrcholně nesympatický a všichni chlapci, kteří s ním na mlýnu pracují, jsou přinejmenším natvrdlí. A co je hlavní: nikdo tu nečaruje a na něco vpravdě fantaskního krom několika málo okamžiků nenarazíte.

Snaha být o něco civilnější než předloha naráží na několik nedostatků. Ne, že by chyběla zrovna potterovská magie, bez té se člověk v klidu obejde, on je problém hlavně v tom, že příběh působí naprosto prázdně. V mnohém jej zachraňuje hutnou atmosféru vykreslující vizuál, na který se pěkně kouká, když se ale člověk začne věnovat příběhu, dost možná mu začnou naskakovat pupínky. Jak se Kreuzpaintnerovi podařilo natáhnout Krabata na dvě hodiny, to je záhadou. Během té dlouhé doby totiž nedojde k žádné klíčové události, k žádnému vývoji charakterů (vlastně ano, Krabatovi naroste adolescentní knírek), ani k čemukoliv jinému, co by diváka nutilo zajímat se o postavy nebo jejich osud.

Přičtěte k tomu scenáristické zoufalství v dialozích (když opilý chlapec navrhne "Nepodnikneme něco? Vytrháme stromy!", připadá si člověk opile také, podobně jako při hláškách typu "Tak pojď, vydří nose!") a režisérovu neschopnost ukotvit nějak příběh v čase (ani všudypřítomný hlas vypravěče nezachrání nečitelné časové přechody, kdy člověk netuší, jak dlouho od sebe některé scény stojí - možná onen knírek by mohl pár měsíců značit).

Tenhle film opravdu zachraňuje jen vizuálně atraktivní práce kamery a s ní související atmosféra. Ta se divákovi dostane pod kůži i přes nesmyslné hlášky a dialogové výstřelky do prázdna. Na tom, že je Krabat blbý film, ale těžko něco změní.

Technická kvalita je mizerná. Hodně. Zvuk je v SD. Komprese videa o sobě dává vědět prakticky konstantně, obraz doprovází hrubé zrno, jehož množství se mění v závislosti na jasu obrazu (přičemž v nočních scénách se pod jeho náporem obraz skoro rozpadá) a aby toho nebylo málo, do tohohle bordelu se míchá ještě namodralý šum. Ostrost a kresba jsou pěkné jen v denních scénách, ty noční a ty v interiéru často měknou a díky nerovnoměrně aplikovanému DNR se ostrost střídá skoro neuvěřitelně rychle.

Jenže tohle je Blučko za 199 kaček! To všechno omlouvá, ne? Bonusy na něm nejsou, technická kvalita je mizerná a film vlastně stojí za starou belu. U Blu-ray edice, pod kterou titul vychází, to ale není pravidlo. Za dvě stovky můžete koupit vedle televizního Eldorada a Bílého lva také Pratchettovu Zaslanou poštu a hlavně výborné švédské drama Zlo mezi námi, zanedlouho se pak chystají další kousky: Plamen a citron, Austin Powers: Špionátor, Iron Sky a spousty béček (včetně Far Cry:). Berme proto tenhle nepodarek jako ústřel.

Obraz: 2.35:1 :: 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: DD5.1 - německy, DD5.1 - česky
Titulky: české...
Datum vydání: 15.4.2011
Cena: 199,-